Po absolvování gymnázia (1922) vystudoval klasickou filologii a filozofii na FF MU (PhDr. 1927), od r. 1926 pak působil jako pedagog na různých gymnáziích, nejprve v Hlučíně (1927-36), pak v Ostravě a posléze v Praze (1941-45). Již před válkou stál blízko KSČ a zabýval se mj. filozofií v SSSR; r. 1946 byl pak (už jako člen KSČ) jmenován prof. nově založené PedF UK a po komunistickém převratu také prof. FF UK, kde působil na katedře filozofie a sociologie. V poválečných letech vydal řadu menších či populárních studií (Marxismus a náboženství /1947/; Studie o F. X. Šaldovi /1947/; Bedřich Václavek jako sociolog literatury /1947/ ad.), r. 1948 se stal členem tzv. lektorské rady při ÚV KSČ, podílející se na sovětizaci české kultury. V r. 1952 byl jmenován členem-korespondentem ČSAV a v červenci 1953 byl nominován novým vyslancem do Švýcarska (kde byl ZÚ více než rok od odvolání A. Taubera /viz/ neobsazen). V Bernu působil do léta 1957, brzy po návratu se stal ředitelem Filozofického ústavu ČSAV (1958-59), od r. 1959 pak až do penzionování r. 1971 vedl katedru filozofie na FF UK. Tehdy se také vrátil ke svým dřívějším badatelským tématům a r. 1967 vydal mj. rozsáhlou biografii F. X. Šaldy.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 591