Po absolvování gymnázia (maturita 1887) vystudoval práva na německé univerzitě v Praze a na École de droit v Paříži (JUDr. 1892), poté pracoval v justičních institucích a vídeňských centrálních úřadech. Od r. 1892 byl přijat jako praktikant na místodržitelství, v r. 1897 sloužil krátkou dobu na okresních hejtmanstvích v Karlíně a v Ústí n. Labem, od r. 1898 pak působil téměř půl druhé dekády ve vídeňském ministerstvu orby, kde se vypracoval od ministerského komisaře až na odborového radu a přednostu tamního legislativního odd. (1910). Od r. 1912 byl dvorním radou vídeňského Správního soudního dvora, odkud poč. r. 1919 přešel k Nejvyššímu správnímu soudu do Prahy; z této instituce byl pak „zapůjčen“ díky svým zkušenostem i konexím (měl za manželku Angličanku s rozsáhlými rodinnými vazbami v Austrálii) na MZV. V květnu 1920 byl vyslán jako delegát čs. vlády do Cařihradu, tehdy ještě metropole poražené Turecké říše, a vedl tento úřad více než čtyři roky. V prosinci 1924 byl přeložen jako generální konzul do australského Sydney a působil zde do července 1927, kdy ho vystřídal kariérní diplomat R. Kuráž (viz). Po návratu byl penzionován, dožil v Praze.

Lit.: Petr NOVÁK, Počátky československo-tureckých vztahů 1918–1920. SlovPř 2005, s. 425–441.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 226