Vyrůstal v rodině zřízence, vystudoval gymnázium v Bratislavě (maturita 1930), následná studia LF UKom musel po pěti semestrech přerušit pro nedostatek finančních prostředků. Od r. 1933 vyučoval jako pomocný učitel, pak se živil jako úředník továrny na léčiva Medica Remed (1935-38), v l. 1942-44 pracoval ve Slovenské tlačové kancelárii. Před válkou byl členem čs. sociální demokracie, aktivně se zúčastnil rezistence i SNP, po jehož potlačení žili i s manželkou v ilegalitě. Od r. 1945 působil (již jako člen KSS) jako redaktor Zpravodajské agentury Slovenska (ZAS), od r. 1946 byl redaktorem Pravdy. Po komunistickém převratu byl v l. 1948-50 nejprve generálním ředitelem ZAS, pak (1950) ředitelem pobočky ČTK v Bratislavě, ve stejné době byl i místopředsedou Svazu slovenských novinářů. V l. 1952-56 řídil jako šéfredaktor čtrnáctideník „pro politiku, hospodářství a kulturu“ Pod zástavou socialismu, od 1. 5. 1956 pak pracoval do března 1971 na MZV. Diplomatickou dráhu začínal jako referent na AO, od října 1956 do června 1958 byl velvyslancem v Severní Koreji. Nedlouho po návratu byl ustaven zástupcem vedoucího 2., východoevropského odboru, od března 1960 do srpna 1963 pak zastupoval ČSSR jako velvyslanec v Indonésii, s níž tehdy Praha udržovala nadstandardní vztahy. V letech 1963-64 byl ředitelem tiskového odboru MZV a následně vedl krátce10., africký odbor. Od dubna 1965 do prosince 1969 zastával úřad velvyslance v Tanzanii (současně byl akreditován v sousední Rwandě), kde ho zastihla sovětská invaze do ČSSR. Po návratu ještě krátce vedl 8. odbor FMZV pro Blízký východ a Afriku, brzy byl ale „odsunut“ do Čs. společnosti pro mezinárodní styky a po vyloučení z KSČ (1970) byl nucen diplomacii opustit. Vrátil se do Bratislavy, kde ještě jistou dobu pracoval v tamním Výzkumném ústavu práce.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 616 - 617