Syn úředníka MZO pobýval v dětství opakovaně s rodiči v zahraničí, po maturitě na malostranském gymnáziu (1976) vystudoval v l. 1976-1980 Divadelní fakultu Akademie múzických umění, poté působil jako herec v Městských divadlech pražských. Od r. 1986 byl členem činohry Divadla na Vinohradech, kde se také zúčastnil první fáze listopadové  protikomunistické revolty. V roce 1990 byl přijat do transformující se čs. diplomacie, následně absolvoval roční studium na DA ve Vídni a již v létě r. 1991 se stal generálním ředitelem nově vytvořené sekce pro kulturní styky FMZV. Po rozdělení federace byl jmenován prvním českým velvyslancem v Portugalsku, v letech 1994-97 pak působil jako první český velvyslanec v Itálii. Po pádu druhé vlády V. Klause a vytvoření úřednického kabinetu V. Tošovského na podzim 1997 byl jmenován ministrem kultury, po nástupu socialistického kabinetu M. Zemana se vrátil do diplomacie a v l. 1999 -2002 zastával funkci druhého českého velvyslance ve Vatikánu. V září 2002 se vrátil ke své původní profesi, nejprve jako herec do Divadla na Vinohradech, a působil jako umělecký ředitel téže scény. Vedle toho aktivně spolupracuje s televizí včetně tvorby dlouhodobých seriálů a uveřejnil také dvě knihy povídek, čerpajících inspiraci i ze svého diplomatického působení (Klídek, nerve… /2003/, Pánové prominou, dámy jsou zvyklé /2004/).

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 756 - 757