ŠTILIP František
(16. 12. 1886, Plzeň – 3. 9. 1950, Roupov)
Absolvoval učitelský ústav v Plzni (1905), poté téměř deset let vyučoval na obecných školách na Plzeňsku, později si ještě doplnil vzdělání na reálném gymnáziu. Od února 1915 musel sloužit v rakousko-uherské armádě, v únoru 1917 v Rusku dezertoval a vzápětí vstoupil do čs. legií. Sloužil nejprve u 1. střeleckého pluku, později působil u Vojenské náborové kanceláře v Kyjevě, aktivní byl i žurnalisticky. V březnu 1918 odejel s voj. transportem do Francie a po absolvování důstojnických kursů působil u čs. legií v Itálii, s 32. plukem se později zúčastnil také obsazování Slovenska. Koncem r. 1919 byl ještě jako důstojník čs. armády vyslán s repatriační misí do Egypta, později vedl repatriační misi v Zakavkazsku a krátce sloužil u II. odd. Hlavního štábu čs. armády. V červenci 1921 byl přijat do čs. diplomacie, vyslán „na zkušenou“ ke generálnímu konzulátu do Drážďan a v září 1921 přeložen k legaci do Varšavy. V prosinci t. r. byl pak jmenován prvním čs. konzulem ve Lvově, kde působil až do léta 1928. Po návratu do ústředí pracoval jako odborový rada v administrativní sekci MZV, v květnu 1930 byl (s titulem legačního rady) vyslán na čs. misi do Moskvy jako zástupce jejího přednosty (J. Girsy /viz/), po aféře se sovětskými bezpečnostními orgány byl však již k 1. 6. 1931 odvolán. Poté pracoval opět v oddělení V/1 MZV, k 1. 5. byl povýšen na vrchního odborového radu a k 1. 1. 1936 jmenován generálním konzulem v rumunské Galaci. Koncem r. 1937 byl pro zdravotní obtíže odvolán a k 31. 7. 1938 byl dán na trvalý odpočinek. Dožil v přístavbě u zříceniny hradu Roupov na Přešticku, kterou již předtím zakoupil.
Lit.: Památce legionářů z Přeštic a okolí. Přeštice 2004, s. 38–39.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 239 - 240