Absolvent Konzulární akademii ve Vídni,  následně studoval i na Svobodné škole politických věd v Paříži, v Orientálním („lazarevském“) ústavu v Moskvě a na PrF české univerzity, působil od r. 1910 v rakousko-uherském konzulární službě, naposledy od r. 1913 jako vicekonzul v Cařihradu. Zde se také po začátku první světové války zapojil do rodícího se českého odboje, české Maffie, které zprostředkovával kontakty na Balkán, v březnu 1915 byl ale jako podezřelý odvolán. V l. 1915-16 byl přidělen konzulátu v Brémách a později v Dortmundu, i zde spolupracoval s Maffií a tajně se sešel mj. s E. Benešem. Od r. 1916 žil v Praze, kde se mj. stal politickým poradcem dramatika J. Kvapila, současně napomáhal kontaktům domácího odboje s odbojovými kruhy jihoslovanskými. Poč. října 1918 se mu podařilo přes Jadran uprchnout do Itálie, odkud se později dostal k ČsNR do Paříže. V lednu 1919 se na pokyn K. Kramáře vrátil do Prahy a zde s pomocí dalších kolegů z někdejší rakouské konzulární služby položil základy zcela nově budovaného MZV, kde současně zastával (v hodnosti ministerského rady) funkci zástupce ministra E. Beneše (viz), jenž nadále setrvával na mírové konferenci v Paříži. Zástupcem ministra zahraničí zůstal až do jara r. 1920 (v květnu t. r. byl povýšen do hodnosti vyslance a zplnomocněného ministra), v srpnu t. r. byl pak jmenován prvním čs. vyslancem v USA. Jeho mise ve Washingtonu, formálně zahájená předáním pověřovacích listin prezidenta W. Wilsonovi poč. ledna 1921, však neprobíhala uspokojivě, BŠ se navíc dostal do konfliktu s podřízenými v čele s legačním radou K. Hallou, podplukovníkem V. Hurbanem (oba viz) atd. V průběhu r. 1922 byl vyšetřován disciplinární komisí MZV a v listopadu t. r. byl definitivně z Washingtonu odvolán. Od té doby působil až do smrti jako advokát v San Francisku, dostával ovšem občas z Prahy jistou finanční podporu.

 

Lit.: Milada PAULOVÁ, Dějiny Maffie. Odboj Čechů a Jihoslovanů za světové války. I, II/1. Praha 1937, 1939; TÁŽ, Tajný výbor [Maffie] a spolpráce s Jihoslovany v letech 1916–1918. Praha 1968; Martin NECHVÁTAL, „Záležitost washingtonská“: Bedřich Štěpánek a skandální počátky československo-amerických vztahů. Dějiny a současnost, 1997, s. 40–43; Ivan DUBOVICKÝ, Bedřich Štěpánek (1884-1943), www.mzv.cz.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 239