Po absolvování gymnázia (1898) vystudoval práva na německé univerzitě v Praze (1903), od r. 1903 pracoval nejprve ve státní politické správě a od r. 1907 ve správě policejní. Po úřední praxi v Zadaru působil nejprve jako policejní koncipista a od r. 1909 policejní komisař v Terstu, od r. 1912 v téže hodnosti v Šibeniku, za války byl okresním policejním komisařem v Rovignu (1915-17) a později v Muggii (1917-19). V červnu 1919 byl formálně přijat do služeb policejního ředitelství v Brně, ve skutečnosti ale nalezl uplatnění na čs. zastupitelství (příštím generálního konzulátu) v Terstu, kde působil jako obchodní zpravodaj. V r. 1920 přešel do stavu MZV, v září téhož roku byl jmenován vicekonzulem a v srpnu 1921 konzulem (a zástupcem generálního konzula J. Šeby /viz/) v Terstu, jako konzul II. třídy zde byl přidělen až do března 1927. Od 1. 4. 1927 pracoval v dopravním oddělení národohospodářské sekce MZV (odd. IV/7), od února 1931 pak zastával více než sedm let funkci konzula v Rijece (tehdy italském Fiume). Od srpna 1936 pracoval jako vrchní odborový rada opět v IV. sekci MZV; v únoru 1937 bylo schváleno jeho vyslání v hodnosti generálního konzula do Addis Abeby (měl tu působit jako vůbec první čs. rezidentní diplomat), vzhledem ke snaze vlády vyhnout se formálnímu uznání italské anexe Etiopie ale mise nebyla uskutečněna a GŠ byl posléze, k 28. 2. 1939, dán pro svůj židovský původ do výslužby. Brzy po německé okupaci byl r. 1940 z rasových důvodů deportován a koncem války zahynul v KT Osvětim, kde zahynul.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 237