Pochází z rodiny legionáře a profesora. Koncem války se zúčastnil protiněmeckého odboje, hned v červnu 1945 vstoupil do KSČ. Po absolvování reálky studoval od r. 1948 práva nejprve na PrF UK, později i v Kyjevě a na státní univerzitě v Moskvě (JUDr. 1954). Od srpna 1954 až do penzionování poč. r. 1990 působil v čs. komunistické diplomacii. Kariéru začal v letech 1956-60 jako III. tajemník stálé mise ČSR u OSN v New Yorku, poté působil v OMO MZV a v l. 1962-64 následně jako I. tajemník na ZÚ ve Vídni, kde byl referentem pro záležitosti MAAE. Od září 1964 do září 1967 byl I. tajemníkem a později radou čs. velvyslanectví v Moskvě, po návratu do Prahy byl znovu zařazen do OMO, kde náležel i v době Pražského jara k obhájcům „starých pořádků“, r. 1969 také patřil na ministerstvu k zakladatelům SČSP. Po nástupu ministra J. Marka (viz) se stal členem jeho užšího kabinetu, v letech 1970-71 pak řídil OMO. Od listopadu 1971 do dubna 1975 zastával funkci velvyslance v USA, po návratu do Prahy se v květnu 1975 stal jedním z pěti náměstků ministra B. Chňoupka (viz) a zůstal jím až do března 1983. Do jeho kompetence zpočátku náležel MPO, ADO a také ÚMV, později i územní odbory, v jejichž referátu byly relace se zeměmi „kapitalistické“ Evropy, po penzionování F. Krajčíra v l. 1979-83 naopak řídil odbory, věnující se vztahům s SSSR a socialistickými státy (1. a 2. TO). Od dubna 1983 do konce r. 1988 byl velvyslancem v SRN; po odvolání do Prahy pak byl jmenován posledním komunistickým ředitelem ÚMV, kterým zůstal do února 1990. V únoru 1990 byl penzionován. Autor výrazně apologetických memoárů: My z Černína (1996).

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 582