Pocházel z rodiny železničáře; vystudoval reálné gymnázium (maturita 1946) a následně VŠ politické a sociální (VŠPS) v Praze (RSDr. 1950), kde pak zůstal asistentem; v letech 1951-54 byl ještě vědeckým aspirantem Moskevské státní univerzity, obor historie-ekonomie. Od r. byl členem KSČ 1947, v únoru 1948 byl členem AV na VŠPS, kterou pomáhal čistit od „reakcionářů“. Po návratu z Moskvy se stal od 1. 8. 1954 odborným asistentem, později docentem na katedře dějin KSČ na FF UK, napsal řadu článků do komunistického tisku a monografii KSČ v boji za jednotou frontu proti fašismu (1958, pod pseudonymem L. Kovář). Od 1. 9. 1956 pak působil na MZV, kde zůstal více než třicet let a náležel k nejvýznamnějším expertům na mezinárodní instituce. Diplomatickou kariéru začínal v AO, poté (1957-59) byl přidělen jako II. tajemník velvyslanectví v New Delhi. Po návratu z Indie pracoval do dubna 1962 v mezinárodním odboru, resp. v OMO jako rada II. tř., poté působil do srpna 1965 jako rada (od dubna 1964 jako rada-vyslanec a zástupce stálého delegáta) u Stálé mise při OSN v New Yorku. Po návratu do Prahy byl zařazen znovu do OMO jako vedoucí jeho hospodářské skupiny, od ledna 1966 působil jako vyslanec v nově vzniklém OMEO, kam spadala primárně agenda RVHP. Od srpna 1973 do prosince 1977 zastával funkci čs. velvyslance u OSN v New Yorku, současně působil v řadě dalších funkcí v tamním aparátu, mj. jako předseda Sociálního a humanitního výboru OSN r. 1975, v letech 1974-77 byl také předsedou, resp. místopředsedou Hospodářské a sociální rady OSN. Poč. r. 1978 byl jmenován vedoucím tajemníkem čs. komise pro spolupráci s UNESCO a zúčastnil se také většiny zasedání jeho generální konference v Paříži. K 31. 5. 1989 byl penzionován.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 608 - 609