Po absolvování gymnázia ve Zbiroze vystudoval práva na PrF české univerzity a krátkodobě i v USA (JUDr. 1914), poté absolvoval právní a advokátní praxi, jeho další kariéru však zastavila nucená služba v rakousko-uherské armádě v l. 1914-18. Hned počátkem r. 1919 vstoupil (jako ministerský taj.) do čs. diplomacie a působil v ní prakticky nepřetržitě až do svého penzionování v lednu 1946. Od ledna 1920 do února 1921 byl obchodním referentem generálního konzulátu v New Yorku, poté působil krátce jako odborový rada v ústředí. Od července 1922 do srpna 1927 vedl generální konzulát v Mexiku (a stal se tak prvním diplomatickým zástupcem republiky v této zemi), poté pracoval jako vrchní odborový rada, resp. od r. 1931 jako ministerský rada v národohospodářské sekci MZV, kde vedl odd. IV/4 pro západní Evropu a latinskou Ameriku. V říjnu 1931 byl navrhován jako první čs. ministr-rezident do Venezuely, nominace však z důvodů úsporných opatření nebyla realizována a VS se posléze od července 1933 stal (do srpna 1934) vedoucím diplomatem mise v Moskvě, suplující řádné vyslanectví. Po návratu byl zástupcem přednosty jednoho z oddělení národohospodářské sekce MZV a v červnu 1938 byl jmenován prvním řádným vyslancem ČSR v Chile. V Santiagu zůstal i po 15. 3. 1939, přihlásil se k rodícímu se čs. odboji a reprezentoval zde nejprve Čs. národní výbor v Paříži a posléze i čs. exilovou vládu v Londýně, třebaže samotná legace byla v říjnu 1940 zničena požárem, způsobeným zřejmě nepřáteli ČSR. V červnu 1943 byl jmenován vyslancem čs. vlády v Peru, kde zůstal do poč. r. 1946, kdy byl přeložen do Prahy a dán do výslužby. Na protest proti svému penzionování spáchal sebevraždu.

 

Lit.: Vladimír NÁLEVKA, Československo a Latinská Amerika v letech druhé světové války. Praha 1972.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 219