Pocházel z rodiny čs. aktivního důstojníka; absolvoval gymnázium v Brně (maturita 1943), poté byl nuceně nasazen v továrně v Rajhradě, 1945-49 pak vystudoval (částečně při zaměstnání) PrF MU (JUDr. 1949). V r. 1946 vstoupil do KSČ, již od r. 1948 pracoval jako referent na brněnském ZNV, v l. 1949-50 byl tajemníkem předsedy KNV v Gottwaldově (dnes Zlín). Po voj. službě nastoupil v říjnu 1952 na MZV a po krátkém působení v GS byl zařazen na MPO, kde pak působil většinu své diplomatické kariéry. Již r. 1955 byl čs. delegátem na zasedání mezispojenecké reparační komise IARA v Bruselu, později se zúčastnil i některých jednání náhradových. Od února 1960 do října 1963 byl přidělen jako velvyslanecký rada (a zástupce velvyslance V. Pleskota /viz/) na ambasádu do Paříže, po návratu pracoval opět v právním odboru. V červenci 1964 byl jmenován zástupce vedoucího tohoto odboru P. Winklera (viz) a od 1. 10. 1966 byl jeho ředitelem, v této funkci se také aktivně po 20. 8. 1968 zapojil do zápasu proti sovětským okupantům. Instruoval např. prof. (a někdejšího velvyslance) R. Bystrického (viz) a doc. Kalenského, aby prosazovali na zasedání Akademie mezinárodního práva v Haagu odsouzení sovětské invaze do ČSSR, později také vypracoval právní elaborát, v němž polemizoval s vývody tzv. Brežněvovy doktríny o omezené suverenitě socialistických států. Poč. r. 1970 byl zbaven vedení odboru a k 30. 4. 1971 byl nucen z FMZV zcela odejít. Jeho pokus napadnout výpověď právní cestou neuspěl a nakonec musel přijmout funkci podnikového právníka u Agroprojektu Praha. Brzy poté zahynul při autonehodě v době dovolené v Rumunsku.     

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 606