Po obecné škole začal studovat reálku, ze sociálních důvodů studia nedokončil a začal pracovat nejprve jako dělník v tiskárně, později v obchodě. Po vojenské službě (1928) odjel za prací do Belgie a odtud po dvou letech do Kanady, kde pak žil až do poč. r. 1948. Zúčastnil se aktivit krajanských levicových organizací, mj. byl redaktorem Robotníckeho slova v Torontu a v l. 1936-40 šéfredaktorem tamního Hlasu ľudu, od r. 1941 vydával prokomunistické Ludové zvesti. V l. 1946-48 působil jako generální tajemník Slovenského podpůrného spolku v Torontu, udržoval také četné kontakty s kanadskou (komunistickou) Stranou práce, jejíž šéf T. Buck ho později doporučil do čs. státní služby. Po komunistickém převratu se vrátil do ČSR a již v dubnu 1948 byl přijat na MZV. Začínal v administrativní sekci, od června 1948 pracoval jako odborový rada v sekci národohospodářské; v říjnu 1948 byl navrhován na funkci generálního konzula v Sydney, vzhledem k trvajícímu kanadskému občanství však nedostal exequatur. Od března 1949 vedl generální konzulát v Budapešti, od září t. r. do února 1950 byl přidělen tamnímu velvyslanectví jako legační rada (a zástupce tituláře). K 1. 3. 1950 byl jmenován prvním poválečným generálním konzulem v Šanghaji, kde působil do července 1952; brzy po návratu byl v září t. r. z diplomacie propuštěn (zřejmě vzhledem ke kanadskému původu své manželky), mohl však přejít do aparátu ÚV KSS.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 577