Bratr později popraveného generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského absolvoval gymnázium a pak obchodní akademii v Plzni (maturita 1924), studia na VŠ obchodní přerušil pro své aktivity v komunistickém hnutí. Již od r. 1922 byl redaktorem plzeňské Pravdy, od r. 1928 byl hlavním redaktorem zahraničně-politické a ekonomické části Rudého práva. Poč. 30. let působil v aparátu Kominterny v Moskvě a ve Vídni, mj. jako redaktor tzv. Meztiskor(u) a později Světových rozhledů, v l. 1934-35 byl internován. Poté pokračoval v aktivitách komunistického žurnalisty, zaměřenou na zahraniční problémy. Od května 1939 žil v Londýně, kde přispíval mj. do Nového Československa, ale i oficiózního Čechoslováka. Po osvobození se stal vedoucím pracovníkem ministerstva informací, odkud přešel v říjnu 1948 jako kádrová posila na MZV. Po krátké přípravě byl ještě koncem října t. r. vyslán jako legační rada do Teheránu, kde vedl tamní ZÚ jako chargé dʼaffaires do srpna 1949. Po krátkém působení v ústředí byl pak od prosince 1949 do března 1951 přidělen jako velvyslanecký rada (a zástupce velvyslance) do Varšavy, kde zastupoval velvysl. F. Píška (viz). Poč. r. 1951 byl navrhován novým velvyslancem do Maďarska, ale nominace nebyla uskutečněna a RS byl k 1. 3. 1951 jmenován vedoucím tiskového odboru (tehdy A III) MZV. Po politickém pádu bratra byl již v listopadu 1951 suspendován a propuštěn z MZV, ještě koncem r. 1951 byl (spolu s K. Dufkem, E. Goldstückerem /oba viz/ a P. Kavanem obviněn z vyzvědačství a odsouzen k dlouholetému žaláři. Po r. 1957 byl propuštěn, v červnu 1963 byl pak plně rehabilitován, na MZV se však již nikdy nevrátil.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 576 - 577