Vyrůstal v dělnické rodině, ze sociálních důvodů nedokončil ani gymnaziální studia a živil se jako prodavač v otcově trafice. V r. 1939 byl zatčen Němci při pokusu o přechod na Slovensko a následně uvězněn v KT Oranienburg, později pracoval jako zeměměřič u katastrálního úřadu v Brně. Od r. 1946 by členem KSČ, r. 1949 absolvoval tzv. dělnickou přípravku a následně (1949-53) vystudoval mezinárodní vztahy na VŠPHV (JUDr. 1953). Od července 1953 pak působil až do penzionování v diplomacii. Začínal na odboru „lidových demokracií“, od listopadu 1954 do července 1958 byl konzulem v polských Katovicích (tehdejší Stalinogrod), poté pracoval na osobním oddělení kádrového odboru MZV, jež od r. 1959 řídil. Od 1. 8. 1964 byl v hodnosti I. tajemník přeložen do Tel Avivu, kde vedl tamní velvyslanectví jako chargé dʼaffaires až do izraelsko-arabské „šestidenní“ války v červnu 1967, kdy ČSSR přerušila po vzoru Moskvy s Izraelem diplomatické vztahy.  Po návratu byl zařazen do obnoveného GS, v červnu 1969 povýšen na radu a v září 1971 jmenován prvním „normalizačním“ velvyslancem v Dánsku. V Kodani působil do listopadu 1975 bez výraznějších výsledků, po několika měsících další služby v GS byl pak k 1. 4. 1976 penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 575