Po maturitě na hradeckém gymnáziu studoval románskou filologii na FF české univerzity (studia dokončil až 1919, PhDr. 1920) a v Paříži, zde se také hned po začátku první světové války zapojil do rodícího se českého odboje. Stal se aktivním členem tzv. Výboru českých dobrovolníků, posléze jeho generálním sekretářem, od r. 1916 pak pracoval po boku E. Beneše (viz) jako úředník ČsNR v Paříži. Po zrodu republiky vstoupil (jako ministerský místo-tajemník) do rodící se diplomacie a zůstal v ní až do r. 1951. Byl členem čs. delegace na mírové konferenci v Paříži r. 1919, po návratu do Prahy byl zařazen do ministrova kabinetu a v l. 1923-29 ho (jako odborový rada) řídil. Od března 1929 do ledna 1933 byl legačním radou II. třídy na vyslanectví ve Washingtonu, od března 1933 pak působil nejprve jako chargé dʼaffaires en pied a následně od dubna 1936 jako první řádný vyslanec republiky na Litvě. V březnu 1939 byl nucen legaci v Kaunasu vydat Němcům a následně Litvu opustit, od počátku se však angažoval v tzv. druhém odboji na evropském Západě. Náležel k organizátorům českého rozhlasového vysílání ve Francii, hned v červenci 1940 se stal úředníkem MZV vlády v exilu a od června 1941 do poč. r. 1945 působil jako vyslanec u polské exilové vlády, kde se mj. podílel na jednání uvažovaném o konfederačním projektu a později o spojenectví. Poč. r. 1945 se stal vedoucím DP londýnského MZV a stejnou funkci zastával až do listopadu 1949 i na obnoveném MZV v Praze. V l. 1949-51 byl jedním z lektorů diplomaticko-konzulárních kursů pro budoucí „lidově demokratické“ diplomaty (sepsal mj. učebnici: Základy diplomatického a konzulárního zřízení a služby /1948/), v listopadu 1951 byl pak definitivně penzionován.

Lit.: Jindřich DEJMEK, Jan Skalický – první čs. vyslanec na Litvě. Mezinárodní politika 18, 1994, č. 7, s. 31–33. Luboš ŠVEC, Československo a pobaltské státy 1918-1939, Praha 2001

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 216