Po absolvování gymnázia v Nitře vystudoval slovenštinu a francouzštinu na FF UKom (1937; PhDr. 1939), pak vyučoval jako suplující profesor v Levoči a po vojně jako prof. obchodní akademie v Turčianském Sv. Martině a v Bratislavě. Za slovenského státu působil i jako ústřední školní inspektor, od dubna do září 1943 byl jako člen ilegální komunistické skupiny vězněn v Ilavě. Od února 1944 žil ilegálně na východním Slovensku, v době SNP byl zástupcem pověřence SNR pro školství. Od dubna 1945 pracoval nejprve krátce v bratislavském pověřenectvu vnitra (kde se mj. zabýval organizováním NV), pak byl odborovým radou pověřenectva školství a osvěty, později (od února 1946) působil jako prezidiální šéf pověřenectva vnitra a člen tzv. reslovakizační komise. V únoru 1948 byl jmenován přednostou prezídia Osidlovacího úřadu a od dubna 1948 byl šéfem Úřadu předsednictva sboru pověřenců; od léta 1948 až do nuceného předčasného penzionování pak působil na MZV. Již od července 1948 zastával funkci vyslance v Bulharsku, brzy po návratu do Prahy v létě 1951 byl jmenován ředitelem nově zřízeného AO MZV. V této funkci se zúčastnil několika konferencí, od srpna 1953 do dubna 1954 byl též vedoucím čs. delegace v repatriační komisi neutrálních států v Koreji; v březnu 1954 byl jmenován jedním z náměstků ministra V. Davida (viz). Od června 1957 byl prvním poválečným velvyslancem ČSR v Japonsku, od listopadu 1959 do června 1962 pak působil jako velvyslanec v Indii (a současně na Cejlonu). Od června 1962 byl opět jedním z náměstků V. Davida, do jehož kompetence spadala problematika styků s třetím světem, od března 1966 pak zastával funkci velvyslance v Jugoslávii, kde také prožil sovětské invazi do ČSSR. V prosinci 1968 byl znovu povolán do Prahy jako jeden z náměstků ministra, brzy byl ale suspendován do funkce v 7. TO. (pro Dálný východ). Byl vyhlédnut znovu za tituláře do Tokia, na místo toho byl však v dubnu 1970 z MZV vyhozen a (jako aktivní člen odboje) předčasně penzionován. Sepsal rozsáhlé memoáry, z nichž dosud vyšly tiskem jen ukázky v čas. Listy, roč. 2007 a 2010. Po rozdělení federace dožil v Praze a v Hradci Králové.

Lit.: Jan LEVORA, Z historie československo-japonských diplomatických styků, in: Informační bulletin japonské ambasády v Praze, 2003, s. 1-6; Jan PELIKÁN, Jugoslávie a Pražské jaro. Praha 2008.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 601-602