Pocházel z dělnického prostředí, po měšťance se vyučil strojním zámečníkem. Od r. 1942 pracoval v ČKD, v květnu 1945 se zúčastnil povstání v severním okraji Prahy, již tehdy se také stal členem KSČ. V r. 1945-47 působil v tzv. Stalino­vých závodech v Mostě, poté se vrátil do ČKD, po vojenské službě byl r. 1949 přijat k ministerstvu vnitra. V l. 1952-54 mj. absolvoval tzv. ústřední politickou školu KSČ, r. 1954 působil krátce jako náčelník „složek“ ministerstva vnitra v Liberci a v prosinci t. r. přešel na MZV. Po přípravě na sovětském odboru byl od ledna 1955 do května 1959 přidělen jako II. tajemník na čs. ambasádu do Moskvy, poté se vrátil na ministerstvo vnitra a v l. 1962-65 zde byl náčelníkem II. správy. V l. 1962-65 vystudoval VŠ stranickou při ÚV KSČ a od 1. 10. 1965 pracoval znovu na MZV. Začínal jako referent pro Rumunsko a Jugoslávii na 2., východoevropském odboru, od září 1968 do ledna 1975 působil nejprve jako II., pak I. tajemník a od r. 1971 jako rada na ambasádě v Bělehradě, kterou později pomáhal „očišťovat“ od revizionistických živlů. Po návratu přešel k 10. 2. 1975 na OMP ÚV, již k 1. 11. 1977 se však vrátil na FMZV a byl jmenován vedoucím 1., sovětského odboru. Od dubna 1978 řídil více než čtyři roky Správu kádrů FMZV, od října 1982 do září 1986 pak působil jako velvyslanec v Jugoslávii. Od listopadu 1986 byl šéfem ÚPI, po reformě FMZV pak od 1. 7. 1988 vedl (do března 1989) nově vytvořený OID. K 31. 3. 1989 byl penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 598 - 599