Po absolvování střední školy s rozšířenou výukou jazyků vystudoval v l. 1961-65 sinologii, etnografii a folkloristiku na FF UK (PhDr. 1971), od r. 1966 působil tři roky jako tlumočník na čs. velvyslanectví v Ulánbátaru. V r. 1968 náležel ke spoluzakladatelům Společnosti čs.- mongolského přátelství, r. 1969 byl však nucen státní službu opustit a posléze nalezl uplatnění v Orientálním ústavu ČSAV, kde nakonec pracoval více než 20 let. Vedle sestavení Česko-mongolské konverzace (1978 a další vyd.) a podílu na tvorbě Česko-mongolského slovníku, napsal také několik studií o postavení státních orgánů v komunistické Číně a o vývoji ČLR po smrti Mao Cetunga, zúčastnil se i bibliografických prací. V r. 1990 byl na základě konkursního řízení přijat na MZV, jmenován prvním postkomunistickým velvyslancem v Mongolsku a od února 1991 reprezentoval ČSFR v Ulánbátaru. Po údajné pozitivní lustraci podle zák. 451/91 byl koncem r. 1992 odvolán a z FMZV brzy odešel zpět do OÚ, kde následující tři roky vedl oddělení východní Asie. Po odchodu z OÚ mj. založil klub přátel Asie Pražská jurta, podílel se na vydávání bulletinu Společnosti přátel Mongolska a Zpravodaje české orientalistické společnosti. V r. 1998 založil česko-mongolskou cestovní kancelář a působil jako její ředitel (sídlící v Mongolsku).

 

Lit.:Osočení: dopisy lidí ze seznamu. Toronto 1993; Jan FILIPSKÝ (red.), Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999, s. 469–472.       

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 761 - 762