Pocházel z rodiny chalupníka, absolvoval reálné gymnázium (1945), koncem války byl „totálně“ nasazen ve válcovně v Karlově Huti. Již v květnu 1945 vstoupil do KSČ, studoval farmacii na Přírodovědecké fakultě UK (PhMr. 1949), souběžně pracoval také v městské lékárně v Ostravě. Jako komunistický student se aktivně zúčastnil převratu v únoru 1948 a následných prověrek na VŠ; k 1. 12. 1949 byl pak jako „kádr“ přijat na MZV, kde začínal jako asistent Dělnické diplomatické školy (a současně pracovník vznikajícího kádrového odboru). V r. 1951 pracoval krátce v odboru A VI, po vojně (1951-54) pak nastoupil jaké národohospodářský referent na odboru ELD. Od ledna 1955 byl poprvé přidělen (jako II. taj.) na vyslanectví v Tiraně, do Albánie se vrátil znovu (v téže hodnosti) v srpnu 1957 a působil zde až do léta 1960. Následně absolvoval jednoroční studium na VŠP při ÚV KSČ, pak pracoval opět ve 2., východoevropském odboru MZV. Od července 1963 byl čtyři roky II. tajemník na čs. ambasádě v Bukurešti, kde měl na starosti tisk a vědecké a kulturní styky s Rumunskem. Po návratu pracoval znovu ve 2. TO, v létě 1970 byl dočasně přidělen na generální konzulát v Konstanci, od února 1971 do května 1972 pak byl zástupcem vedoucího 2. TO. V květnu 1972 přešel na sovětský odbor a od dubna 1973 byl přidělen (již jak rada) na ambasádu v Moskvě, kde současně externě studoval mezinárodní vztahy na VŠ stranické při ÚV KSSS. V l. 1977-78 působil na 8., blízkovýchodním TO, poté více než dva roky v 4., německo-rakouského odboru. Kariéru završil jako generální konzul v rumunské Konstanci, kde byl akreditován od března 1981 do srpna 1987; krátce po návratu byl v listopadu t. r. penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 597