Vystudoval gymnázium a uměleckou akademii v Praze (1913), po první světové válce si vzdělání ještě doplnil na Svobodné škole politických věd v Paříži (zakončena 1924). Nedlouho před začátkem války odjel „na zkušenou“ do Paříže, kde se brzy zapojil do rodícího se čs. odboje. Sloužil v čs. legiích ve Francii, již v listopadu 1918 začal pracovat na právě založené čs. legaci v Paříži a od listopadu 1919 pak působil oficiálně v čs. zahraniční službě. Kariéru začínal jako konzulární atašé a později, od února 1921 jako legační tajemník II. třídy na vyslanectví v Paříži (od r. 1923 byl mj. osobním sekretářem vyslance Š. Osuského /viz/), v l. 1926-30 pak pracoval na čs. MZV, většinou jako odborový rada v DP. Od ledna 1930 do října 1934 byl legačním radou (a zástupcem vyslance F. Chvalkovského /viz/) v Itálii, po návratu do Prahy byl jmenován zástupcem vedoucího DP. Od července 1936 zastupoval ČSR jako chargé dʼaffaires en pied v Estonsku, 17. 3. 1939 byl ovšem přinucen vydat úřad v Tallinnu Němcům. Brzy po německé okupaci českých zemí odjel do Francie, kde se zapojil do zahraničního odboje. Od září 1939 působil v prezídiu Čs. národního výboru v Paříži, v MZV čs. exilové vlády později zastával úřad přednosty DP. V lednu 1944 byl jmenován čs. vyslancem v Egyptě, přičemž čs. vládu reprezentoval i u exilové reprezentace řecké a také v osvobozené Habeši. V l. 1946-47 pracoval jako ministerský rada v národohospodářské sekci MZV, v lednu 1948 byl pak jmenován prvním československým vyslancem v nedávno se osamostatnivší Indii. Už v září t. r. byl komunistickou vládou odvolán, zůstal však v emigraci.

 

Lit.: Jožka PEJSKAR, Poslední pocta. Sv. II., Curych 1985, s. 111–114.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 232