Absolvoval gymnázium (1912), poté abiturientský kurs při obchodní akademii, osm semestrů studoval také na FF české univerzity. Od léta 1914 do dubna 1916 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě, později bojoval v řadách čs. legií (do listopadu 1920). Do dubna 1921 sloužil v čs. armádě (naposledy jako major), od 1. 5. 1921 začal pracovat v čs. diplomacii. Zpočátku působil v hodnosti vicekonzula v politické  sekci (odd. II/2); v lednu 1926 byl (již jako ministerský komisař) přeřazen do kabinetu ministra E. Beneše (viz), od ledna 1931 byl zástupce jeho vedoucího s titulem konzula. Vedle úřední činnosti spolupracoval s Dělnickou akademií, vydal mj. Úvod do politického myšlení (1932) a studoval také problematiku hospodářské krize (Současná světová krise hospodářská, politická a sociální: její příčiny, účinky a řešení, spolu s J. Mackem a L. Winterem /1932/). V listopadu 1937 byl přesunut do III., zpravodajské sekce, kde se měl stát vedoucím jednoho z odd., důsledky Mnichova ale jeho kariéru jako Benešova „intima“ zvrátily. V únoru 1939 byl převeden do národohospodářské sekce a již v květnu 1939 byl dán na dovolenou s čekatelným. Neodešel do exilu, ale stál u zrodu Politického ústředí a zapojil se i do odbojové skupiny policejního rady K. Jaroše, zatčen gestapem 8. 4. 1940, prošel věznicemi na Pankráci, v Drážďanech, Gollnowě a Berlíně-Moabitu. 12. 6. 1942 byl německým lidovým soudem v Berlíně odsouzen k smrti a po půl roce popraven.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 214