Pocházel z rodiny předválečného člena KSS; v rámci tzv. Baťovy školy práce absolvoval odbornou chemickou školu a od r. 1943 pracoval jako laborant a později úředník v pobočce Baťových závodů (pozdější n. p. Svit) v Novém Městě, kde zůstal i po znárodnění podniku až do r. 1950. V r. 1945 vstoupil do KSS, od r. 1950 byl krátce vedoucím výrobu v podniku Chemosvit a v l. 1951-54 byl ředitelem podniku Slovenský Hedváb v Senici n. Myjavou. V r. 1954 byl zvolen poslancem NS, později byl zařazen i do čs. sekce Mezinárodní parlamentní unie, kde vedl její tzv. africkou skupinu. Od října 1955 byl krátce pověřencem pro státní statky, po zrušení tohoto úřadu byl ředitelem bratislavské Hlavní správy pro celulózu a papír, v letech 1957-61 byl pak předsedou Ústředního NV v Bratislavě. V l. 1961-64 absolvoval tříleté studium na VŠP při ÚV KSČ a od září 1964 působil šest roků v čs. diplomacii. Původně byl uvažován na nového velvyslance do Rumunska, nakonec však byl zařazen na 10., africký odbor MZV a od října 1965 působil jako velvyslanec v Guineji se současným pověřením i pro Sierru Leone. Vedení MZV nebylo s jeho misí příliš spokojeno (v té době mj. narůstalo zadlužení Guineje vůči ČSSR), navíc v srpnu 1968 schválili pracovníci ZÚ v Konakry v době titulářovy nepřítomnosti „protisovětské“ rezoluce. V říjnu 1969 byl odvolán, prošel však partajními prověrkami a nakonec byl v září 1970 přesunut do resortu federálního ministerstva zahraničního obchodu, kde se stal ředitelem společnosti Chemapol v Bratislavě.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 594 - 595