Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka; vystudoval těšínské gymnázium (1938), studia PrF UK vzápětí přerušila okupace. V r. 1939 přijal s rodiči polské občanství a přesídlil do Krakova, jen jemu se však podařilo v září t. r. přejít na území obsazená sovětskou armádou, zbytek rodiny byl později Němci vyvražděn. V SSSR byl zpočátku internován, později se přihlásil do čs. vojska, v dubnu 1944 byl (zásluhou V. Borka /viz/) přijat jako atašé na čs. ambasádu v Moskvě. V červenci 1945 začal pracovat na MZV (v sovětském oddělení politické sekce), současně pokračoval ve studiích PrF, završených 1946. Jeho další kariéru urychlilo členství v KSČ (od r. 1946) a komunistický převrat. Již 27. 2. 1948 byl jmenován vedoucím sovětského oddělení politické sekce MZV (II/1), současně byl kooptován do vedení CZV KSČ. Od listopadu 1948 působil krátce jako legační rada v Helsinkách, od ledna 1949 pak vedl jako chargé dʼaffaires téměř půl roku vyslanectví v Dánsku. V červenci 1949 byl postaven do čela sovětského oddělení tehdejšího (polit.) odboru A II (v jehož čele stála M. Gottwaldová-Čepičková /viz/), od ledna 1950 stál téměř půldruhého roku v čele nově zřízeného sovětského odboru, v říjnu 1950 byl také sekretářem pražské konference komunistických ministrů zahraničí. Od května 1951 do května 1954 zastával úřad velvyslance v Rumunsku, po návratu z Bukurešti pak byl jmenován náměstkem ministra zahraničního obchodu R. Dvořáka. V září 1956 byl ještě navrhován na funkci velvyslance v Polsku, nominace však již nebyla z dosud nezjištěných příčin uskutečněna. Později, po odchodu z MZO, pracoval v 60. letech jako ředitel Výzkumného institutu pro zahraniční obchod v Praze.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 573