Vyrůstal v rodině „malorolníků“; po absolvování gymnázia v Topoľčanech vystudoval fakultu elektrotechniky na VŠT v Bratislavě (ing. 1952); později absolvoval na téže fakultě ještě aspiranturu na téma: Integrace jaderné energie do energetického systému (CSc. 1974). Od r. 1952 pracoval jako inženýr v elektrárně Nováky, r. 1955 se stal členem KSS a později zde působil jako výrobně-technický náměstek a od r. 1960 do r. 1968 ředitel. Od února 1969 pracoval jako odborový ředitel v nově vzniklých Slovenských energetických podnicích, od února 1971 až do r. 1986 pak byl náměstkem (od r. 1981 prvním náměstkem) federálního ministra paliv a energetiky v Praze. V té funkci se mj. podílel na rozvoji československého jaderného programu, zastupoval ČSSR v pracovní skupině pro elektrárny EHK a byl také zástupcem vedoucího Stálé komise pro energetiku při RVHP. Od června 1986 do října 1988 byl místopředsedou vlády SSR a předsedou Slovenské komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. V létě 1988 byl převeden do služeb FMZV a od listopadu téhož roku do února 1990 byl velvyslancem v Rakousku. O jeho odvolání bylo rozhodnuto ještě počátkem prosince 1989 J. Johanesem (viz) pro jeho penzijní věk; vzápětí po návratu z Vídně odešel do důchodu.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 564