-

Vystudoval historii, filologii a geografii na FF UK, v. 1921 zde obhájil svoji disertaci (PhDr.) V l. 1919-25 pracoval jako archivář na ministerstvu národní obrany, současně začal rozvíjet své aktivity žurnalistické. Od r. 1923 působil (až do roku 1938) jako spolupracovník, posléze redaktor politického týdeníku Demo,SAP,kratickýstřed, v letech 1925-30 byl parlamentním zpravodajem deníku Národní osvobození, od roku 1930 byl pak více než osm let zahraničněpolitickým redaktorem a komentátorem Lidových novin. Soustavně sledoval (také díky četným zahraničním cestám) vztahy uvnitř MD, politický vývoj ve Francii, Jugoslávii a SSSR; této problematice věnoval i studie a referáty v odborných časopisech (Slovanský přehled, Zahraniční politika) a několik samostatných publikací (Království,č.S /1926/; La Yougoslavie actuelle /1933/; Les problèmes de l’Europe Centrale /1934/). Uveřejnil také několik prací z nejnovější historie, např. historickou čr,s. Boj za československou svobodu (1928), bilanci vývoje republiky Patnáct let československé demokracie (1933) či biografickou studii o T. G. Masarykovi Tvůrce Československa průkopníkem nové Evropy (1936). Patřil k předním stoupencům a také propagátorům zahraničněpolitické linie E. Beneše, posléze se stal také jeho diplomatickým důvěrníkem, neoficiálně vysílaným do některých zemí (Jugoslávie, Německo, Francie a Velká Británie atd.). Politicky byl organizován nejprve v národnědemokratické, od poloviny 30. let pak v národně-socialistické straně. V září 1938 zůstal rozhodným odpůrcem ústupků a nakonec mnichovské kapitulace.

V říjnu 1938 odešel do exilu, nejprve do Francie a brzy do Velké Británie, kde na základě bohatého dokumentárního materiálu, mj. nepublikované československé Bílé knihy, napsal rozsáhlou knihu o příčinách a důsledcích mnichovské katastrofy Munich: Before and After (1939; v květnu 1946 ji obhájil jako habilitační spis), po okupaci českých zemí se zapojil do formujícího se československého zahraničního odboje. Od října 1939 do června 1940 byl členem Československého národního výboru v Paříži, v jehož rámci vedl Správu pro službu informační. Od července 1940 do října 1941 se stal státním tajemníkem, od října 1941 do počátku dubna 1945 pak státním ministrem v ministerstvu zahraničních věcí československé exilové vlády v Londýně. Byl odpovědný za vnitřní chod ministerstva, často také zastupoval ministra J. Masaryka (viz) při jeho delších pobytech mimo Londýn. Zároveň řídil čs. vysílání BBC a vyvíjel bohatou přednáškovou i publicistickou činnost. Vedle E. Beneše se tak stal jednou z určujících osobností exilové zahraniční politiky a diplomacie a mimo i jiné spoluarchitektem předpokládané zahraničně-politické koncepce poválečné republiky, anticipující její spolupráci se Západem i s SSSR. Mnohé jeho politické projevy ať již ve vládě, ve Státní radě či v rozhlase, nastiňující aktuální problémy československé exilové zahraniční politiky, byly též separátně či souborně publikovány (Československá zahraniční politika /1942/; Likvidace Mnichova /1942/; O středoevropské problematice /1943/; Československo-sovětská smlouva /1944/; S Východem a Západem /1944/; The future of the Czechoslovak Germans /1944/; Československo v nové Evropě /1945/), většina těchto prací vyšla také v cizojazyčných překladech.

Na jaře 1945, po vytvoření první domácí poválečné vlády, byl HR pověřen likvidací československého exilového státního zřízení v Londýně. Ačkoliv aspiroval na funkci ministra zahraničí, ve vládách Z. Fierlingera a později první vládě K. Gottwalda (1946-48) vedl nově vytvořený resort ministerstva zahraničního obchodu, v jehož službách také podnikl v tomto období řadu cest do zahraničí a podepsal za ČSR několik klíčových obchodě-politických smluv. V letech 1945–1948 byl aktivní i jako člen předsednictva Česko-slovenské strany národně-socialistické, kterou jako poslanec zastupoval v NS. V únoru 1948 byl jedním z hlavních iniciátorů demise demokratických ministrů Gottwaldovy vlády na protest nerespektování vládní většiny ze strany komunistického ministra vnitra, následující krátká krize ale vyústila po pěti dnech v úplné uchvácení moci ve státě KSČ a jejími spojenci. Po komunistickém převratu se HR od poloviny března 1948 skrýval na různých místech v západních Čechách a poté uprchl v dubnu 1948 do Francie, kam ho začátkem června t. r. následovali další členové rodiny.

Nedlouho po příchodu do exilu vydal autentické svědectví o únorovém komunistickém převratu v knize Le Coup de Prague. Une Revolution Préfabriquée (Paříž 1949; anglický překlad Czechoslovakia Enslaved. The Story of the Communist Coup d’Etat, Londýn 1950; český překlad Únorová tragédie, Brno 1995). Od podzimu 1949 do 1955 působil v USA, kde přednášel mezinárodní politiku a novodobé středoevropské dějiny na amerických vysokých školách (mj. na New York University); od roku 1955 žil v Londýně. Podílel se na politické činnosti československého poúnorového exilu a stal se také členem výboru Rady svobodného Československa. Zároveň pokračoval ve své vědecké práci a napsal řadu studií a úvah o stěžejních problémech moderních československých dějin, o politickém vývoji v SSSR a ve východním bloku, z nichž některé byly vydány (Eastern Europe in the Post-War World, Londýn 1961), jiné byly editovány až po jeho smrti či zůstaly dosud v rukopise (práce o vzniku ČSR, o Mnichovu, o československé zahraniční politice mezi světovými válkami).

 

Archiv: Národní archiv, Praha, Archiv Huberta Ripky; Pozůstalost H. Ripky; Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, Praha, Pozůstalost H. Ripky

Lit.: Jindřich Dejmek, Hubert Ripka: pozapomenutý list z historie moderní české slavistiky i československé diplomacie. Slovanský přehled 84, 1998, č. 4, s. 407–416; Josef Tomeš a kol., Český biografický slovník XX. století, III. díl, Praha 1999, s. 42–43; Karel Kaplan, Moskevské dojmy Huberta Ripky v červnu 1945. Dokumenty, Slezský sborník 98, 2000, č. 1-2, s. 119–126; Pavel Paleček, Ministr Hubert Ripka a jeho osobní archiv. Inventář osobního fondu, Brno 2000; Vladimír Goněc, Za sjednocenou Evropu. Z myšlenek a programů Huberta Ripky, Brno 2004; TÝŽ, Hubert Ripka: un Européen, Brno 2005; týž, An eastern Schuman Plan? Project of Central European Coal and Steel Community and Political Community, Brno 2009; David Pavlát, Novinářská a politická dráha Huberta Ripky do vyvrcholení mnichovské krize na počátku října 1938 a jeho odchodu do exilu, Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 65–129; Vladimír GONĚC, Jak se vymanit z komunismu a co po komunismu. Iniciativy pod koordinací Huberta Ripky v padesátých letech, Brno 2010; Zápisy ze schůzí československé vlády v Londýně, díl 1, 1940–1941, Praha 2008, díl 2, 1942, Praha 2011;díl 3/1 r. 1943,Praha 2012;David Hubený, Helena Nováčková, Ivan Šťovíček, Hubert Ripka:Záznamy o rozhovorech s Edvardem Benešem 1939-1944, SAP, 2012, č. 2.s.  409-490

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s.  207-209