Pocházel z úřednické rodiny; po absolvování gymnázia (1931) vystudoval PrF UK (JUDr. 1936). Za okupace pracoval jako koncipient v privátní advokátní kanceláři v Mladé Boleslavi, koncem války se zúčastnil komunistického odboje a r. 1945 vstoupil do KSČ. V l. 1945-49 vedl vlastní advokátní kancelář v Mladé Boleslavi a později v Liberci, kde byl též členem KV KSČ; v. l. 1949-51 pak pracoval u PZO Papco, později Centrotex. I díky nevšední znalosti jazyků vedl od r. 1951 mezinárodní oddělení Čs. rozhlasu v Praze (vydal tehdy mj. knihu Nová Čína /1953/), od ledna 1956 byl půldruhého roku ředitelem Divadla hudby v Praze. V listopadu 1957 přešel na rozšiřované MZV, kde byl přidělen na AO, již od října 1958 pak působil jako I. tajemník a později velvyslanecký rada na čs. ambasádě v Pekingu, kde se pokoušel mj. o zintenzivnění vzájemných kulturních vztahů. Po návratu, vynuceném zdravotními problémy, byl přidělen odbor mezinárodních organizací, od června 1961 mu bylo svěřeno vedení nově vzniklé tzv. politicko-informační skupiny (PIS) v rámci sekretariátu ministra. Od října 1964 zastupoval ČSSR v Řecku, kde ho zastihla sovětské okupace, proti níž se ostře stavěl, údajně dokonce přirovnával chování prezidenta L. Svobody k E. Háchovi. V únoru 1969 byl odvolán, znovu zařazen do PIS, ale po „negativní“ prověrce byl k 31. 7. 1970 z MZV propuštěn. Od r. 1971 působil jako právník u ČSD v oddílu Jídelní a lůžkové vozy.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 556 - 557