Vystudoval vinohradské gymnázium a následně  PrF UK (1915 JUDr.), po krátké vojenské službě pak pracoval jako právní praktikant a později auskultant u Vrchního zemského soudu v Praze. Od prosince 1919 do března 1939 působil nepřetržitě v zahraniční službě první republiky. Po krátké službě v ústředí byl nejprve od února 1921 konzulem v Ženevě a pak legačním tajemníkem, resp. radou vyslanectví ve švýcarské metropoli (1921-29). Po dalším krátkém působení v čs. MZV působil od prosince 1930 nejprve vyslanecký rada na legaci v Bělehradě (1930-33) a od října 1933 do srpna 1936 vedl jako chargé dʼaffaires vyslanectví v Dánsku, odkud byl z úsporných opatření odvolán vyslanec B. Pavlů (viz). Po návratu do Prahy pracoval jako vrchní odborový rada v národohospodářské sekci MZV, po jehož likvidaci německými okupanty přešel na protektorátní ministerstvo obchodu. Od května 1945 pracoval znovu na MZV, a to jako přednosta leteckého odd. IV. sekce (v této funkci mj. zastupoval ČSR na konferenci Mezinárodní organizace pro civilní letectví v Montrealu). Od října 1945 zastával úřad prvního poválečného vyslance v Brazílii, kterým zůstal až do počátku r. 1949. Po příkazu k odvolání koncem února 1949 zůstal v exilu v Rio de Janeiru, a stal se mj. předsedou Pomocné organizace pro uprchlíky při brazilském Červeném kříži.     

 

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 204