Pocházel z rodiny komunistického komunálního politika, po měšťance se vyučil typografem a poté pracoval jako tiskař. Od r. 1933 byl tři roky nezaměstnaný, od r. 1935 byl tiskařem České grafické unie. V r. 1945 se zúčastnil Pražského povstání a začal se angažovat v aparátu strany, v únoru 1948 byl dokonce velitelem LM v obvodech Praha 14 a 15. Po převratu byl tajemníkem KV NF, r. 1952 absolvoval půlroční ústřední politickou školu, a poté vedl tři roky oddělení tzv. masových organizací na KV KSČ v Praze. V únoru 1955 byl po J. Častovi jmenován novým šéfem kádrového odboru MZV, který pak vedl pět roků a kde přispěl alespoň k jisté stabilizaci personální situace na ministerstvu, zcela rozvrácené předcházejícími čistkami. Poč. r. 1960 byl z funkce odvolán (jeho nástupcem se stal V. Svačina, předtím tajemník KV KSČ ve Zlíně), a k 15. 4. 1960 byl jmenován generálním konzulem ve Štětíně. Po návratu z Polska (srpen 1963) se stal vedoucím oddělení pasů a víz konzulárního odboru, díky „správným“ postojům po lednu 1968 pak mohla jeho kariéra pokračovat i po sovětské okupaci. V r. 1970 byl jmenován sekretářem Vládní komise pro regulaci styků se zahraničím, následujícího roku měl vyjet jako generální konzul v Záhřebu, ale nakonec byl k 15. 4. 1971 ustaven jen vedoucím konzulárního oddělení (v hodnosti rady) na ambasádě v Bělehradě. Misi v Bělehradě skončil v březnu 1976, o pět měsíců později byl penzionován, za celoživotní služby vládní straně mu byl přiznán i osobní důchod.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 554