Absolvoval reálku (1896), poté studoval čtyři roky chemii na pražském Vysokém učení technickém. Od r. 1902 pracoval jako chemik v Moravské rolnické továrně akciové v Přerově, od r. 1907 byl technickým adjunktem v chemické továrně na kávové náhražky v Kolíně. Od r. 1909 působil nejprve jako správce, později jako ředitel chemické továrny v Lublani, kde se také aktivně zúčastnil českého i slovinského národního hnutí. Brzy po vzniku ČSR vstoupil do služeb ministerstva zásobování a v srpnu 1919 byl jmenován obchodním zástupcem v Království S.H.S., o rok později byl pak přijat do čs. diplomacie. Poč. srpna 1920 byl jmenován prvním čs. konzulem v Záhřebu (tamní úřad předtím vedl jen vicekonzul O. Pára /viz/), od září 1922 pak pracoval (jako konzul) v národohospodářské sekci MZV, kde vedl všeobecné a informační odd. (IV/6). Od dubna 1926 do září 1929 působil jako čs. konzul v Brémách, k 1. 10. 1929 byl odtud přeložen jako nový generální konzul do Záhřebu a vedl tamní úřad pět roků. K 1. 10. 1934 byl (v hodnosti ministerského rady) odvolán do Prahy, uvažovaná nominace na funkci generálního konzula v Istanbulu již nebyla uskutečněna a OP byl k 31. 12. 1934 penzionován. 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 199