Absolvoval obchodní akademii v Banské Bystrici, pak krátce pracoval jako úředník v bance, následně učil na obecné škole. V l. 1933-38 vystudoval VŠ obchodní v Praze (ing.), již r. 1934 také vstoupil do KSS a později začal působit jako redaktor Ľudového denníku, orgánu strany. V době Slovenské republiky působil v Podbrezovských železárnách a později v papírně v Harmanci. Jako komunista se aktivně zúčastnil SNP, byl vedoucím odboru povstaleckého pověřenectva pro hospodářské věci a zásobování, později bojoval po boku partyzánů. Po osvobození se stal sekčním šéfem prvního poválečného pověřenectva průmyslu a obchodu, v letech 1946-49 byl náměstkem generálního sekretáře Hospodářské rady při Úřadu předsednictva vlády. Pak byl krátce viceguvernérem Národní banky, resp. její pobočky („oblastního ústavu“) v Bratislavě, poté náměstkem ministra-předsedy Státního plánovacího úřadu, 1951-54 stál sám v čele tohoto ministerstva. V letech 1954-65 byl ministrem chemického průmyslu ve vládách V. Širokého (viz) a J. Lenárta, pak přešel do diplomacie. Po krátké přípravě na 2., východoevropském TO MZV zastupoval od března 1966 ČSSR jako velvyslanec v Maďarsku, kde se věnoval především prohlubování vzájemné ekonomické kooperace. Na jaře 1968 věcně informoval o postojích Kádárovy administrativy k Pražskému jaru, odpoledne 20. 8. t. r. pak varoval na základě telefonické informace Prahu před blížící se invazí „spojenců“. V červnu 1969 byl z Budapešti odvolán (jeho nástupcem se stal další slov. funkcionář F. Dvorský /viz/), od září t. r. pak ještě více než rok působil jako velvyslanec v daleké Keni. Koncem r. 1970 byl z Narobi odvolán a k 1. 1. 1971 předčasně penzionován.

J.Dk. – S.Mk.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 550 - 551