Absolvoval reálné gymnázium (maturita 1939), začal studovat VŠ obchodní, ale díky uzavření VŠ mohl dokončit studia až po osvobození (ing. 1947). Za okupace pracoval jako úředník u fy Pražské vzorkové veletrhy, později, v l. 1943-45 byl totálně nasazen v Komořanech u Mostu. Po osvobození vstoupil do KSČ, začal pracovat jako administrativní úředník v zestátněných Spojených ocelárnách v Chomutově a v l. 1949-50 působil u podniku zahraničního obchodu Olea spol v Praze. V l. 1950-51 absolvoval tzv. Ústřední politickou školu při ÚV a od září 1951 pracoval na MZV, kde se zpočátku specializoval na problematiku mezinárodního obchodu. V hodnosti tajemníka působil v tehdejším  mezinárodním odboru (MO) a již v l. 1951 a znovu na podzim 1953 se s čs. delegací zúčastnil VI. a VIII. VS OSN v New Yorku, později byl jmenován zástupcem vedoucího MO. Od února 1955 do února 59 byl jako velvyslanecký rada přidělen k čs. stálé misi u OSN v New Yorku, kde mj. zastupoval tehdejšího velvyslance I. Ullricha (viz) a zúčastnil se dalších zasedání této organizace. Po návratu do Prahy byl krátkou dobu (1959-60) opět zástupcem vedoucího odboru mezinárodních organizací Z. Trhlíka (viz), kde měl v kompetenci mezinárodně obchodní problematiku, od října 1960 do dubna 1963 pak působil jako velvyslanec v Argentině, odkud byl 26. 4. t. r. vypovězen jako persona non grata. Od dubna 1964 byl více než pět let velvyslancem ČSSR na Kubě, kde ho zastihl i sovětský vpád do republiky. JP zaujímal tehdy obojetné postoje, tj. bránil kurs pražské politiky před kritikou F. Castra (vinící ji z revizionismu), současně ovšem odmítal přijímání protisovětských rezolucí. Po svém odvolání z Havany byl zařazen nejprve na 6., americký odbor a posléze na odbor mezinárodních ekonomických organizací (MEO), který měl řídit. Díky „pasivním“ postojům po srpnu 1968 však musel v březnu 1971 FMZV opustit, poté pracoval jako úředník ve výzkumném ústavu při n. p. Tesla v Praze.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 550