Vystudoval reálné gymnázium a abiturientský kurs při obchodní akademii (1912), následující studia práv a národního hospodářství na PrF v Praze a Innsbrucku přerušila první světová válka, kdy byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě. Byl zajat Rusy, od února 1917 bojoval v řadách čs. legií, kde posléze dosáhl hodnosti kapitána v 9. střeleckém pluku. V červnu 1920 vstoupil jako smluvní úředník do služeb MZV a brzy dokončil studia na pražské PrF (JUDr. 1921); poté pracoval až do penzionování r. 1954 prakticky nepřetržitě v čs. diplomacii. Kariéru začínal v září 1921 jako místokonzul (od r. 1923 legační tajemník) ve Stockholmu, v l. 1927-29 působil jako odborový rada v ústředí, mj. v osobním oddělení prezídia. Od září 1929 byl jako legační rada II. třídy přidělen vyslanectví v Bernu, po návratu do Prahy (1934) se stal přednostou jednoho z oddělení prezídia MZV (I/1). Od března 1939 byl legačním tajemníkem vyslanectví ve Varšavě, kde zůstal i po německé okupaci českých zemí. Zúčastnil se organizování čs. odboje v Polsku a později odjel přes Rumunsko do Francie, kde byl opět přidělen čs. diplomatickému zastoupení u polské exilové vlády W. Sikorského. Po porážce Francie zůstal ve službě MZV čs. exilové vlády, nejprve jako legační rada čs. vyslanectví u polské exilové vlády, od r. 1942 jako přednosta nově zřízeného právního odboru ministerstva, kde se mj. podílel i na přípravě části dekretů prezidenta republiky z tohoto období. Po obnovení MZV v Praze byl zpětně jmenován odborovým přednostou a nadále vedl  právní sekci MZV, v jejímž čele zůstal jako uznávaný expert i po komunistickém převratu. Po reformě MZV r. 1949 stál nadále v čele tzv. smluvně právního odd.; z MZV odešel k 31. 5. 1954, kdy byl penzionován.      

 

Lit.: Jan NĚMEČEK, 15.březen 1939 a čs. zastupitelské úřady v Polsku, Historie a vojenství, 1994, č.6, s. 22-41

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 198