Pocházel z dělnického prostředí; vystudoval obchodní akademii (1933), poté pracoval jako úředník nejprve u Obchodní a živnostenské komory v Brně, později v Čs. státní zbrojovce. Již r. 1936 se stal členem KSČ, v době německé okupace působil u Akciové společnosti pro zpracování kukuřice, současně byl zapojen v regionálních komun. aktivitách, mj. v redigování ileg. Rudého práva. Po osvobození se spolu s V. Kouckým podílel na obnově vydávání Rudého práva, krátkou dobu byl šéfredaktorem zlínského listu KSČ Tep a od r. 1947 byl šéfredaktorem týdeníku Ministerstva informací Svět v obrazech. Po komunistickém převratu přešel do nakl. Svoboda, v l. 1950-51 byl ředitelem brněnské Rovnosti, aktivně také překládal z ruštiny (mj. díla M. Gorkého), z francouzštiny (Herecký paradox od D. Diderota), němčiny (např. G. E. Lessinga a jeho Hamburskou dramaturgii), z angličtiny převedl mj. dvoudílné Dějiny vědy ve Starém Řecku od Benjamina Farringtona. Od 1. 2. 1955 působil v tiskovém odboru MZV, kde posléze řídil jedno z oddělení, krátce po navázání diplomatických styků se Súdánem byl pak jmenován prvním čs. vyslancem v této zemi. V Chartúmu působil od června 1956 do dubna 1962, po návratu do Prahy byl pak zástupcem vedoucího tiskového odboru (J. Šmída /viz/). Od září 1967 zastával funkci velvyslance v Nizozemí, kde ho zastihla i sovět. invaze do ČSSR. Díky svým postojům byl už v říjnu 1969 odvolán a k 31. 12. 1969 musel z MZV odejít, dočasné uplatnění posléze nalezl na Sekretariátu pro věci církevní při Úřadu předsednictva vlády.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 546