Po absolvování jedenáctiletky (maturita 1958) se původně vyučil sazečem, v l. 1962-68 vystudoval na FF UK klasickou řečtinu a indologii, následně ještě tyto obory studoval na Columbia University v New Yorku (PhDr. 1970). Od r. 1970 pracoval téměř dvacet let v nakladatelství Academia, z politických důvodů nemohl pod vlastním jménem publikovat. Aktivně se podílel na části publicistických aktivit protirežimní opozice, mj. přispíval (pod různými pseudonymy, např. Josef Dubský, Otto Taussig) do samizdatových historických a filozofických sborníků; ve svých textech se zabýval např. postojem T. G. Masaryka k Němcům a k Židům, ale také osobností stavovského vůdce z počátku 17. století, Jindřicha Matyáše z Thurnu, jehož biografii později publikoval v r. 1998. Poč. r. 1990 byl angažován v transformující se čs. diplomacii a po obnovení diplomatických vztahů mezi ČSFR a Izraelem byl jmenován prvním čs. velvyslancem v Tel Avivu od r. 1951 (kdy byl odvolán E. Goldstücker (viz/). V Izraeli zůstal i jako první český velvyslanec (1993-94), v l. 1994-97 pak působil na pražském MZV jako ředitel 4., AO, později krátce i jako vrchní ředitel sekce Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Od listopadu 1997 do r. 2006 byl ředitelem Vzdělávacího a kulturního střediska Židovského muzea v Praze, sepsal také stručné dějiny Izraele (Izrael, /2009/) a redigoval několik sborníků studií, týkajících se jednak života Židů v Československu, jednak holocaustu v Evropě. Je i autorem vzpomínek: Moje setkání s židovstvím (2006). V čs. diplomacii působí i jeho syn Tomáš (nar. 1973), v l. 2006-09 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR a od r. 2010 velvyslanec v Izraeli.

 

Lit.: J. FILIPSKÝ (red.), Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999, s. 387–389; Odešel PhDr. Miloš Pojar, http://eretz.cz/2012/01

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 745 -746