Vystudoval reálné gymnázium v Praze (1939), následující studia na FF UK přerušilo uzavření VŠ německými okupanty. Po absolvování abiturientského kursu při obchodní akademii (1942) pracoval jako úředník v České eskomptní bance, později v Národní bance, kde v r. 1945 také vstoupil do KSČ. V l. 1950-52 absolvoval VŠP při ÚV KSČ, pak působil jako náměstek předsedy, resp. předseda Státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. V l. 1958-59 byl vedoucím finančně-hospodářského odboru ministerstva financí, od února 1959 do r. 1977 – do předčasného odchodu – byl pak ve službách MZV. Po nástupu na ministerstvo vedl krátce jeho finančně hospodářský odbor, pak (1959-60) 4. odbor pro vztahy se zeměmi západní a jižní Evropy. Od května 1960 do června 1966 působil jako velvyslanec ve Francii, kde přispěl k jistému rozvoji vzájemných vztahů. Po návratu do Prahy byl k 15. 6. 1966 jmenován jedním z náměstků ministra V. Davida (viz) a současně novým generálním sekretářem MZV, který také fakticky řídil omezený chod československé diplomacie po sovětské invazi (a spoluorganizoval mj. předávání příslušných protestních dokumentů, na nichž se usnesla legitimní vláda O. Černíka). Po reorganizaci ministerstva v důsledku federalizace republiky byl od ledna do října 1969 nově ustanoveným státním tajemníkem FMZV (a tedy zástupcem ministra J. Marka /viz/), vzhledem k aktivitám v srpnu 1968 však musel funkci opustit. Od února 1970 do pol. roku 1977 ještě působil jako velvyslanec v Alžírsku (a současně v Mauretánii). Pak byl nucen z FMZV odejít, i když mohl až do penzionování působit jako vedoucí pracovník v Čedoku; současně byl předsedou alžírské sekce ČSMS.

 

Lit.: Prameny k dějinám československé krize 1967–1970, svazky IV/2 a IV/3, Praha 1997 a 1998

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 542