PIVOŇKA Jaroslav
(20. 12. 1923, Vídeň – 15. 2. 1978, Praha)
Pocházel z rodiny českého menšinového aktivisty ve Vídni, do ČSR přesídlil s rodinou až po nacistickém anšlusu Rakouska r. 1938. Vystudoval reálné gymnázium ve Vídni a v Praze (1942), pak byl totálně nasazen nejprve u Luftschutzu v Kielu a později u protipožární policie v Praze. Od r. 1945 pracoval jako úředník v Léčebném fondu veřejných zaměstnanců a současně externě studoval na PrF UK (JUDr. 1950). Jako člen KSČ začal po r. 1948 pracovat jako kádrovák v nově vytvořené Ústřední národní pojišťovně, po vojenské službě zůstal od r. 1951 v armádě jako legislativec na tzv. Hlavní soudní správě při MNO. V l. 1953-54 byl začleněn do čs. mise u DKNS v Panmundžonu, v l. 1954-56 působil v sekretariátu ministra obrany gen. B. Lomského, odkud přešel v červenci 1956 na MZV. Začínal jako právník na tzv. mezinárodním odboru (MO), v l. 1958-59 pracoval v sekretariátu ministra V. Davida (viz), pak po krátké přípravě vedl od dubna 1961 do července 1965 generální konzulát v Bombaji. Po návratu byl (od r. 1966 v hodnosti rady II. tř.) zařazen do MPO, od r. 1968 vedl oddělení mezinárodního práva soukromého (MPO/2) a podílel se také na jednáních o majetkových a finančních vyrovnáních ČSSR s Rakouskem a USA. V r. 1970 byl vyškrtnut z KSČ, na FMZV ale jako zkušený právník zůstal. Od prosince 1975 působil v legislativním oddělení GS, od srpna 1977 pak v sekretariátu ministra B. Chňoupka (viz), brzy poté ale náhle zemřel.
Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 540