Pocházel z rodiny poštovního úředníka; vystudoval obchodní akademii (1919) a později externě filologii a rusistiku na FF MU, již za středoškolských studií v době 1. světové války se začal angažovat v řadách anarchosocialistů. Po studiích pracoval nejprve jako úředník, tři roky (1921-24) byl zaměstnancem sovětského obchodního zastupitelstva v Praze. Později se živil jako novinář a aktivista komunistického hnutí, mj. ve Svazu komun. mládeže a později v aparátu KSČ, do jejíchž řad vstoupil r. 1923. Již od dvacátých let překládal z ruštiny (mj. N. Bucharina a I. G. Erenburga, později i některé spisy J. V. Stalina), byl také členem Devětsilu. Od r. 1934 působil jako nezávislý překladatel, v l. 1935-45 byl redaktorem Lidových novin v Brně. Ačkoliv psal za okupace i články vyznívající v „aktivistickém“ duchu, byl napojený na komunistický odboj a v l. 1945-46 byl tajemníkem Městského NV v Brně; po volbách v květnu 1946 se stal prvním předsedou moravského Zemského národního výboru. Od dubna 1948 potom působil až do penzionování v diplomatických službách. Od června 1948 do března 1953 byl prvním komunistickým velvyslancem v Polsku, po návratu do Prahy pracoval krátce v tzv. mezinárodním odboru a od r. 1954 vedl jedno z oddělení tiskového odboru MZV. Od srpna 1955 do ledna 1958 zastával funkci velvyslance v Bulharsku, po skončení sofijské mise pak téměř tři roky (do září 1960) vedl tiskový odbor MZV. V té době se podílel také na přípravě několika edic diplomatických dokumentů, např. Nové dokumenty k historii Mnichova (1958) a Československo-sovětské vztahy v době Velké vlastenecké války 1941–1945 (1960). Od října 1960 do jara 1966 zastával (jako jediný Čech po r. 1948!) funkci velvyslance v Maďarsku. Kariéru zakončil jako jeden z poradců v kabinetu V. Davida (viz), k 1. 7. 1967 byl penzionován, poté se vrátil do Brna.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 537 - 538