Vyrůstal rodině sociálně demokraticky orientovaného úředníka, účastníka protiněmeckého odboje. Vystudoval reálné gymnázium v Rokycanech (maturita 1940) a následně abiturientský kurs při obchodní akademii v Plzni, v l. 1941-45 pracoval jako překladatel ve pobočce Škodových závodů v Hrádku u Rokycan. V letech 1945-48 vystudoval PrF UK (JUDr. 1948), pak působil jako referent v podniku ZO Ferromet v Praze a 1949-50 jako referent ve Škodových závodech v Plzni. Již od r. 1947 byl členem KSČ a v l. 1950-53 byl politickým tajemníkem na nedávno založené VŠ strojní a elektrotechnické v Plzni. V l. 1953-54 byl zařazen do čs. mise v rámci repatriační komise v Koreji a pak od dubna 1954 působil až do předčasného penzionování v létě 1977 v diplomacii. Kariéru začínal v tehdejším ABO, mezi červencem 1955 a červnem 1960 byl velvyslaneckým radou na ambasádě v Londýně, kde zastupoval J. Hájka a M. Galušku (oba viz). V l. 1960-62 byl zástupcem ředitele 5., britsko-amerického odboru, od října 1962 do června 1965 byl pak zastával funkci velvyslance v Maroku. Po návratu z Rabatu působil jako velvyslanec v 9., blízkovýchodním odboru ministerstva a od července 1970 do listopadu 1975 zastával úřad velvyslance v Indonésii, jenž byl – jako první titulář Československa – současně akreditován i v Austrálii. Po návratu pracoval krátce v 7., asijském odboru a následně jako velvyslanec v Čs. společnosti pro mezinárodní styky. K 31. 7. 1977 musel vzhledem k onemocnění odejít do invalidního důchodu. Dožil v ústraní v pražském Karlíně.

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 537