Vystudoval české reálné gymnázium v Brně a následně práva na tamní MU (JUDr. 1932), od r. 1931 pracoval nejprve jako právní praktikant, auskultant a od r. 1933 jako soudce v Brně. Od r. 1940 byl jistou dobu zaměstnán u protektorátního ministerstva spravedlnosti a od r. 1943 působil jako soudce u pražského civilního soudu, v té době také navázal kontakty s domácím odbojem okolo gen. V. Luži. Koncem války byl totálně nasazen u Luftschutzu a v červenci 1945 se vrátil jako úředník na ministerstvo spravedlnosti, kde mj. spoluzaložil místní organizaci KSČ a v době komunistickém převratu byl místopředsedou tamního AV. V prosinci 1948 byl jmenován ministerským radou a od ledna 1949 přednostou kodifikačního odboru ministerstva spravedlnosti; současně redigoval knižnici „Průkopníkům pohraničí“ (vydal i několik textů, týkajících se přidělování půdy) a externě také vyučoval na PrF UK. Od května 1952 až do penzionování v r. 1970 potom působil na MZV. Už v srpnu 1952 byl vyslán do New Yorku jako čs. delegát do právní komise OSN; v září t. r. pak byl jmenován novým velvyslancem v USA, současně akreditovaným i na Kubě, Haiti a Dominikánské republice. Ve Washingtonu působil až do února 1959, po návratu do Prahy se původně měl stát vedoucím právního odboru MZV, nakonec však stál více než tři roky v čele 6., amerického odboru. Od září 1962 do ledna 1966 působil jako vyslanec v Rakousku, kde se mj. podílel na jednáních o majetkoprávní vyrovnání, završených tehdy předběžným protokolem z r. 1965, současně zastupoval ČSSR u MAAE. Od února 1966 byl dočasně přidělen Kanceláři NS; v listopadu 1967 byl jmenován velvyslancem v Kambodži, akreditovaný formálně současně v Laosu, kde také prožil sovětské invazi do ČSSR a kde působil do července 1969.  Po návratu do Prahy byl ještě zařazen do AO MZV a poté přemístěn k Čs. společnosti pro mezinárodní styky. Poč. října 1970 byl však (i pro své odmítavé postoje ke vstupu vojsk Varšavské smlouvy) penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 534