Pocházel z rodiny mlynářského mládka; vystudoval reálné gymnázium v Benešově (maturita 1947), poté PrF v Praze, Leningradě a v Kyjevě (JUDr. 1952). Po studiích pracoval krátce na MZO, od 1. 7. 1953 pak působil na MZV. Krátce byl zařazen v GS, od dubna 1954 pak v mezinárodním odboru, od r. 1954 se více méně pravidelně zúčastňoval jednání čs. delegace na VS OSN v New Yorku. V lednu 1959 byl zařazen do právního odboru a brzy se stal zástupcem jeho vedoucího P. Winklera (viz), měl na starosti agendu, související s reformami OSN, výkladem její Charty, atd. K 5. 6. 1961 byl povýšen na radu, od dubna 1964 byl pak vedoucím Právního odboru MZV. V září 1966 byl jmenován jedním z poradců ministra V. Davida (viz), od ledna 1968 pak stál v čele nově založeného útvaru pro analýzy a plánování (AP). V prosinci t. r. přešel do aparátu OSN, kde se stal ředitelem Institutu pro výzkum při sekretariátu UNITAR, zabezpečujícího mj. výchovu diplomatů z třetího světa. Nové normalizační vedení FMZV ovšem tvrdilo, že kontrakt uzavřel bez souhlasu ministerstva, navíc v New Yorku publikoval několik prací, s jejichž tiskem MZV nesouhlasilo (Complementary structures of third party settlement of international disputes /1971/; The quiet approach /1972/). V lednu 1971 se vrátil na MZV a byl znovu zařazen na AP, většinu času však byl mimo službu pro obtíže se zrakem a k 31. 8. byl – evidentně z politických důvodů – propuštěn. VP sice vyhrál soudní spor o neplatnost výpovědi (a MZV mu muselo proplatit finanční odškodnění), musel však odejít do Projektového a konstrukčního ústavu při Čs. keramických závodech. Později na Západě publikoval několik právních studií, podílel se i na vydání jubilejního sborníku o ex-ministru Jiřím S. Hájkovi (viz).

Srov. V. Pěchota, Jiří Hájek – tři záběry, in sborník: Jiří Hájek – 80. Praha 1993, s. 37–47.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 529 - 530