Po gymnaziálních studiích v Uherském Hradišti studoval v Praze, Vídni a Budapešti práva, studia však nedokončil a od r. 1903 se věnoval zcela žurnalistice. Jako dopisovatel realistického listu Čas (a později jeho redaktor) se věnoval především slovenským problémům, 1905-09 byl současně dopisovatel Hodžova Slovenského týždenníku. Od r. 1910 přešel do mladočeských Národních listů a současně spoluredigoval slovenskou revui Prúdy, soustřeďující mladou slovenskou inteligenci ovlivněnou T. G. Masarykem. V srpnu 1914 musel narukovat do rakousko-uherské armády, už v prosinci t. r. se však nechal zajmout a brzy se zapojil do českého odboje v Rusku. Stal se činovníkem Českého výpomocného spolku v Petrohradě, v červnu 1915 založil časopis Čechoslovák, v následujícím zápase s konzervativci v čele s poslancem J. Durychem se plně postavil na stranu Masaryka a pařížské ČsNR. Po zřízení Pobočky ČsNR na Rusi se BP stal členem jejího vedení a posléze, od srpna 1917, jejím vedoucím. V následující ruské občanské válce patřil k předním stoupencům ozbrojeného boje čs. legií s bolševiky, v říjnu 1918 byl jmenován prvním diplomatickým zástupcem čs. vlády v Rusku se sídlem v Omsku, kde pak působil až do listopadu 1919. Po návratu do vlasti se stal redaktorem agrárního Slovenského denníku v Bratislavě, již v dubnu 1922 ale vstoupil do diplomacie a v ní pak působil až do předčasné smrti. Od června 1922 do r. 1926 byl prvním řádným vyslancem republiky v Bulharsku, kde se mj. pokoušel v intencích prezidenta přispět k jihoslovansko-bulharskému usmíření, na podzim 1926 se uvažovalo o jeho vyslání do Budapešti, ale to se nerealizovalo. Od února 1927 do května 1933 působil ve funkci vyslance v Dánsku, odkud byl odvolán z úsporných důvodů (a legaci pak vedl jen chargé dʼaffaires). V l. 1933-34 byl BP zástupcem přednosty politické sekce MZV, po navázání diplomatických vztahů s SSSR byl pak v červenci 1934 vyslán jako první řádný vyslanec republiky do Moskvy a v této funkci také v červnu 1935 asistoval E. Benešovi (viz) při jeho první cestě do SSSR. Od 1. 10. 1937 byl (po odchodu P. Wellnera /viz/) přednostou politické sekce čs. MZV a současně zástupcem ministra zahraničí K. Krofty (viz); zahynul při autonehodě u Prekosjane v Jugoslávii.

 

Lit.: Kamil KROFTA, Bohdan Pavlů (1883-1938). Ročenka Slovanského ústavu 1939, s. 99–101; Jaroslav PAPOUŠEK, Bohdan Pavlů. Prager Rundschau 1938, s. 320–325; Robert SAK, „Mohutný sen“ Bohdana Pavlů. Český příspěvek k pokusu o demokratickou přestavbu Ruska, in: Acta Contemporanea. Praha 1998, s. 336–359.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 189 -190