Vystudoval gymnázium a následně PrF české univerzity (JUDr. 1911), poté získával praxi u Zemského soudu v Praze, kde byl posléze, v červenci 1918, jmenován soudcem. Hned v listopadu 1918 vstoupil do služeb prezídia Národního výboru, odtud přešel r. 1919 do ministerstva obchodu a od ledna 1921 působil v Úřadu pro zahraniční obchod. Od května 1921pak pracoval až do svého penzionování r. 1949 v čs. diplomatických službách, kde se specializoval především na ekonomické vztahy s anglicky mluvícími zeměmi. Hned v květnu 1921 byl přidělen vyslanectví v Londýně, kde řídil konzulární agendu a od února 1925 do konce r. 1929 vedl tamní konzulát. Od ledna 1930 pracoval jako odborový (od r. 1931 vrchní odborový) rada v národohospodářské sekci MZV a v lednu 1934 byl pověřen vedením konzulátu v v kanadském Montrealu, který byl v srpnu následujícího roku povýšen na generální konzulát. V březnu 1939 FP odmítl vydat úřad Němcům, vzápětí se dal k dispozici E. Benešovi (viz) a jím vedenému odboji a dosáhl tu také již v říjnu 1940 uznání čs. exilového státního zřízení kanadskou vládou. Po přeměně konzulátu na vyslanectví v srpnu 1942 byl jmenován prvním vyslancem čs. vlády v Kanadě, kde se pak mj. podílel na organizování tamní návštěvy E. Beneše v květnu-červnu 1943. Do Prahy byl přeložen až v červnu 1946 a jako ministerský rada pracoval opět v národohospodářské sekci MZV. Od října 1947 byl (s titulem vyslance) ustaven předsedou čs.-jugoslávské smíšené komise, určené k jednání o likvidaci čs. majetku v Jugoslávii. Po komunistickém převratu v Praze zůstal jako expert jistou dobu v aktivní službě, k 30. 6. 1949 byl ale definitivně penzionován.

 

Lit.: Jindřich DEJMEK, Dva nové dokumenty o návštěvě prezidenta Edvarda Beneše ve Spojených státech amerických a Kanadě v květnu & červnu 1943. Moderní dějiny 16, 2008, s. 291–320.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 187-188