Po absolvování středoškolských studií (maturita 1946) pokračoval na PrF UK (JUDr. 1950), poté se vrátil do Bratislavy, kde pracoval jako podnikový právník n. p. Montostav. Na konci vojenské služby (1952-54) byl zatčen a posléze odsouzen Vyšším vojenským soudem v Praze na 15 roků odnětí svobody za velezradu, spočívající v údajném vytvoření protistátní skupiny ve voj. jednotce Civilní obrany, v níž sloužil. Část trestu si odpykal v uranových dolech v Jáchymově, r. 1960 byl amnestován. Následujících pět let pracoval jako stavební dělník u okresního stavebního podniku ve Zvolenu, teprve od r. 1965 se mohl vrátit k právnické profesi. V l. 1965-69 byl zaměstnán jako podnikový právník v podniku Bučina ve Zvolenu, krátce po federalizaci ČSSR a vzniku slovenské vlády byl přijat do kanceláře ministra průmyslu vlády SSR, již v červnu 1970 musel ale z vládní služby odejít. V době normalizace pracoval v různých právnických funkcích v Bratislavě, mj. jako pracovník Podniku pro racionalizaci řízení (1972-90). Po listopadové revoluci se stal ředitelem kanceláře ministra hospodářství SSR, v červnu 1991 byl přijat do čs. diplomatických služeb a vzápětí jmenován novým velvyslancem v Nizozemsku, kde působil od října 1991 až do konce federace. V následujícím období ŠP zůstal ve funkci velvyslance v Haagu i jako první velvyslanec Slovenské republiky. Politicky tradičně spolupracoval se slovenskou demokratickou stranou, od r. 1996 byl až do smrti jejím čestným předsedou, byl také členem Stálé konference občanského institutu a Slovenské společnosti pro zahraniční politiku.

 

Lit.: - sita, Zomrel čestný predseda DS Š. Paulíny, in:http://město.sk/prispevky_velke/zvolen.

S.Mk. – J.Dk.  

 Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 742