Pocházel z rodiny bankovního úředníka, sám vystudoval VŠ obchodní (ing. 1931). Po vojně pracoval ve Společnosti pro kulturní styky se SSSR v Bratislavě, od r. 1936 byl pak úředníkem České průmyslové banky. V květnu 1945 se zúčastnil aktivně Pražského povstání, brzy poté vstoupil do KSČ a ještě r. 1945 se stal zástupcem ředitele Svazu pro řepu a cukr, kde působil až do poč. r. 1948. V únoru 1948 byl krátce přijat do kabinetu nového ministra zahraničního obchodu A. Gregora (viz), už v březnu t. r. byl pak jako legační rada přidělen na ambasádu do Washingtonu, kde měl na starosti hospodářskou agendu. K 1. 7. 1949 byl jmenován přednostou ABO MZV (A-IV) a povýšen na ministerského radu, jako švagr V. Clementise (viz) – jeho sestra Lída byla Clementisovou manželkou – musel ale poč. r. 1951 z MZV odejít. V l. 1951-56 pracoval nejprve jako brusič v Avii, poté jako úředník v Tesle ve Vršovicích, v říjnu 1963 byl nicméně jako jeden z nemnoha rehabilitovaných úředníků přijat zpět na MZV. Začínal jako rada na 5. ABO, od července 1964 byl pak v téže hodnosti (a jako zástupce velvyslance) přidělen na čs. ambasádu do Londýna, kterou také ve dnech sovět. invaze do ČSSR vedl jako chargé dʼaffaires. Ačkoliv mu díky zásadnímu postoji k intervenci byla nabídnuta možnost emigrace ve Velké Británii, JP zůstal ve službě a v červenci 1970 se vrátil do Prahy. Již k 1. 1. 1971 byl pak z FMZV propuštěn formou penzionování.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 521