Po absolvování gymnázia (maturita 1905) vystudoval stavební inženýrství na české technice v Praze (ing. 1910), pak pracoval jako kreslič u různých stavebních firem, od r. 1912 byl pak zaměstnán u rakouských státních drah. Za první světové války byl nasazen na italské frontě, od ledna do června 1917 byl pro spolupráci s českým národním hnutím uvězněn. V květnu 1919 byl přijat jako ministerský komisař na ministerstvo železnic, kde byl mj. pověřen organizací dovozu potravin z Jugoslávie; v březnu 1920 pak přešel do MZV. Už v dubnu 1920 byl vyslán jako vicekonzul do Záhřebu, od srpna 1921 do srpna 1928 byl v chorvatské metropoli pověřen vedením konzulátu. Po návratu do Prahy byl v září 1928 jmenován vedoucím železničního oddělení národohospodářské sekce MZV (odd. IV/7), od 1. 11. 1930 do června 1934 pak byl konzulem ve Vídni. Od 1. 7. 1934 pracoval opět v ústředí, kde (nejprve v hodnosti vrchního odborového rady, později jako ministerský rada) vedl jedno z oddělení administrativní sekce (odd. V/3). V lednu 1939 měl být vyslán jako generální konzul do švýcarského Curychu, mise však byla zrušena a po okupaci byl převeden na protektorátní ministerstvo dopravy. Od poč. se zúčastnil občanského odboje (skupina dr. Eberta), od května 1940 byl více než dva roky vězněn v Berlíně (a jeho syn ve vězení zahynul). Po propuštění byl zbaven všech služebních příjmů a výhod a živil se jako úředník v knihtiskárně. V květnu 1945 byl přijat znovu na MZV, 20. 5. 1946 byl povýšen na odborového přednostu a pověřen vedením V., administrativního odboru MZV. Po komunistickém převratu zůstal ve službách nové moci a k 1. 6. 1948 byl vyslán jako nový generální konzul do Paříže, kde nahradil odstoupivšího konzula F. Ševčíka. K 1. 6. 1950 byl na vlastní žádost přeložen zpět do Prahy a následně byl pro zdravotní potíže penzionován.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 186 - 187