Po gymnáziu studoval historii na FF české univerzity a později i ve Vídni (PhDr. 1930), ještě r. 1931 dokončil externí postgraduální studium na vídeňském Institutu pro rakouský dějezpyt (IÖG). Od srpna 1914 musel sloužit v rakousko-uherské armádě, brzy po zajetí (červen 1915) se zapojil do čs. odboje v Rusku. Stal se tzv. důvěrníkem čs. spolků na Rusi, později sloužil u doplňovací roty 1. čs. střeleckého pluku, poté byl úředníkem Svazu čs. spolků na Rusi. Po návratu byl v lednu 1920 přijat na MZV, kde začal pracovat ve zpravodajské sekci a brzy v právě založeném archivu, současně se začal systematicky věnovat studiu moderních čs.-ruských vztahů a historii čs. odboje v Rusku. Vedle řady studií (např. v Naší revoluci 1924-28) vydal mj. dokumentární práci Carské Rusko a naše osvobození (1927), biografii J. Klecandy a r. 1934 i první věcný politický životopis E. Beneše (1937 též německy). Od r. 1935 začal pro revui Zahraniční politika sestavovat podrobnou kroniku politických událostí (v r. 1935 vyd. i knižně: Kronika československé a světové politiky); r. 1937 se stal (po J. Opočenském) ředitelem archivu MZV. V prosinci 1938 byl jako „benešovec“ z vedoucího místa odvolán (archiv pak prozatímně vedl B. Lážňovský), po německé okupaci byl dán na dovolenou s čekatelným a k 17. 3. 1941 formálně do trvalé výslužby. Náležel k zakladatelům občanského odboje (zřejmě fungoval i jako spojka na sovětský konzulát v Praze), od února 1941 byl vězněn nacisty. Zemřel koncem války v káznici ve Stubenu.

 

Lit.: V. CHALOUPECKÝ, Dr. J. Papoušek, Ročenka Slovanského ústavu 1939-46; J. F. FIRSOV, Český historik Jaroslav Papoušek v Rusku a jeho neznámé dopisy z Butyrek N. F. Melnikové–Kedrové- Řivnáčové, Bezděz 7, 1998. s. 57-58

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 185