Pocházel z rodiny levicově orientovaného gymnaziálního profesora; po absolvování gymnázia (matur. 1937) studoval tureckou, perskou a indickou filologii na FF UK, studia mohl dokončit až r. 1947 (PhDr.). V době okupace pracoval v Orientálním ústavu (OÚ) a již tehdy se (s J. Tolarem) podílel na sestavení prvního Hindustánsko-českého a česko-hindustánského slovníku. Koncem války byl totálně nasazen v továrně Avia, poté se vrátil do OÚ a 1948-49 pobýval na stipendiu v Teheránu. R. 1949 se stal externím pracovníkem ministerstva informací, současně začal působit jako lektor perštiny na FF UK. V r. 1952 vstoupil do KSČ a k 15. 6. 1955 byl přijat na MZV, kde zůstal dlouho jediným čs. diplomatem, aktivně ovládajícím perský jazyk. Od prosince 1955 do června 1960 působil jako II., později I. tajemník na vyslanectví v Afghánistánu, po návratu byl zařazen do 8. odboru MZV (jako referent pro Afghánistán a Pákistán). V červnu 1963 byl vyslán na vyslanectví do pákistánského Karáčí, kde vedl tamní úřad jako chargé dʼaffaires až do příjezdu vysl. L. Vacaty (viz) a zůstal dalších pět let jako tajemník úřadu. Od září 1968 byl opět přidělen 7., asijskému odboru, kde se záhy stal vedoucím jeho skupiny (oddělení) pro „jihovýchodní Asii“. Od září 1970 působil jako rada vyslanectví v Afghánistánu a po krátkém pobytu v centrále byl v září 1972 jmenován prvním velvyslancem ČSSR v nedávno utvořené Bangladéši, kde pak působil až do konce r. 1978. Po další službě v AO byl pak v lednu 1981 penzionován.

 

Lit.: FILIPSKÝ (redakce) Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, Praha 1999 s. 372

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 517 - 518