Syn významného českého filozofa a pozdějšího oponenta komunistického režimu prof. Radima Palouše vystudoval původně přírodní vědy na UK (RNDr. 1974), později studoval i filozofii a sociální vědy na FF UK, a posléze (v 90. letech) ještě mezinárodní právo na MU (2008). Brzy se zapojil do aktivit opozice (náležel mj. k prvním signatářům Charty 77), r. 1986 byl jedním mluvčích Charty atd. V listopadu 1989 náležel k zakládajícím členům OF, byl kooptován do FS, kde se stal členem zahraničního výboru SN FS. V červenci 1990 vstoupil do diplomacie. Od října t. r. do října 1992 byl jedním z náměstků ministrů zahraničí J. Dienstbiera a později J. Moravčíka (oba viz). Po rozdělení federace MZV dočasně opustil a věnoval se dalšímu studiu a pedagogickému působení. Od r. 1993 působil v Centru pro teoretická studia Akademie věd ČR, od r. 1994 vyučoval také na Fakultě sociálních věd UK. Autorsky se podílel i na některých kolektivních publikacích o středo-východní Evropě (Democratization in Central and Eastern Europe /1999/, později Between Past and Future /2000/) ad., věnoval se i překládání (tlumočil mj. spis Erika Voegelina Kouzlo extrému: revolta proti rozumu a skutečnosti, později i knihu Hannah Arendtové, Mezi minulostí a budoucností: osm cvičení v politickém myšlení). Po nástupu levicové vlády M. Zemana, kdy se ministrem zahraničí stal J. Kavan, byl z vůle prezidenta V. Havla v říjnu 1998 jmenován jedním z náměstků ministra zahraničí a později, v září 2001, byl nominován velvyslancem v USA, kde vystřídal A. Vondru (viz). Ve Washingtonu působil do listopadu 2005, poté byl opět jedním z náměstků ministra zahraničí (C. Svobody) a od července 2006 byl pět roků stálým delegátem České republiky u OSN v New Yorku. Nedlouho po návratu (červenec 2011) byl jmenován ředitelem tzv. Knihovny Václava Havla.

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 741