Po studiu gymnázia a studiu práv na PrF české univerzity v Praze (absolutorium 1904) začal působit u Zemského soudu v Praze, nejprve jako praktikant, později auskultant a od r. 1910 jako soudce. S krátkou přestávkou osmi měsíců r. 1913, kdy pracoval na vídeňském ministerstvu spravedlnosti, působil nadále až do prosince 1918 u pražského Zemského soudu. V l. 1914-17 sloužil v rakousko-uherské armádě, brzy po vzniku republiky pak vstoupil do státní služby, nejprve jako odborový rada prezídia ministerské rady, v říjnu 1920 pak do diplomacie. Od listopadu 1920 působil jako legační tajemník a později (1921) legační rada čs. vyslanectví v Maďarsku, které krátce vedl jako chargé dʼaffaires, nežli do Budapešti nastoupil první řádný čs. vyslanec H. Vavrečka (viz). Od dubna 1922 do února 1926 byl vyslancem ve Vatikánu, odkud byl ovšem fakticky odvolán v létě 1925 v důsledku tzv. Marmaggiho aféry (a odjezdu papežského nuncia z Prahy). Po nedlouhém působení v politické sekci MZV zastával od února 1927 do března 1933 funkci vyslance v Maďarsku, po návratu do Prahy byl v rámci úsporných opatření dán na dovolenou s čekatelným. Po reaktivaci k 1. 7. 1935 byl od 1. 10. t. r. jmenován vyslancem v Řecku, kde zůstal až do února 1939, kdy byl penzionován. Zemřel v ústraní.

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 183