Pocházel z rodiny panského kočího, jeho matka byla vzdálenou příbuznou malíře A. Muchy. Studoval gymnázia v Rokycanech, v Plzni a v Praze (maturita až 1918), od r. 1906 pracoval v redakcích Venkova, plzeňského Dne, berounského týdeníku Kruh aj. R. 1914 byl nucen sloužit v rakousko-uherské armádě v Srbsku, kde byl zraněn; od r. 1916 pracoval v pražské pobočce Korespondenzburea a současně spolupracoval s domácím odbojem. V r. 1919 vstoupil do rodící se čs. diplomacie a vzápětí byl vyslán do Ženevy, kde se podílel na založení čs. mise u Společnosti národů a současně tamní pobočky ČTK. Od r. 1920 byl přidělen deset let jako tajemník, později legační tajemník I. třídy k vyslanectví v Paříži, kde mj. vedl tiskovou a kulturní agendu, ve francouzských časopisech (Le revue bleu, Revue Nouvelle, Revue Européenne) také uveřejňoval překlady děl českých a výjimečně i slovenských autorů (J. Hora, J. Wolker, F. Halas aj). Po návratu pracoval ve zpravodajské sekci (vrchní odborový rada, 1938 ministerský rada), současně dokončoval studia práv (JUDr. 1936) a zůstal činný i literárně (Listy pro umění a kritiku, Lumír aj). Po Mnichovu byl poč. listopadu 1938 pověřen vedením III., zpravodajské sekce MZV, která měla být zredukována a většina jejich zaměstnanců převedena do tiskového odboru PMR. Po likvidaci MZV byl převeden na ministerstvo školství a r. 1943 předčasně penzionován, zároveň se aktivně účastnil domácího občanského odboje, zvláště okolo Přípravného národního výboru a od ledna do května 1945 byl Němci vězněn, naposledy v Terezíně. Po osvobození byl reaktivován a přijat znovu na MZV, pro neshody ohledně svého zařazení, poznamenaného vedoucím postavením v období 1938-39, však část času před únorem 1948 trávil na své tvrzi Brložec. Krátce po komunistickém převratu byl dán znovu do výslužby, zapojil se do protikomunistické aktivity (poslal do exilu několik zpráv o perzekuci) a v prosinci 1949 byl zatčen. R. 1951 byl odsouzen na 20 let, později mu byl trest snížen na polovinu, r. 1959 propuštěn a následně se znovu živil jako překladatel z francouzštiny, psal také poezii, kterou publikoval již v době okupace. R. 1969 byl rehabilitován, 1970 však byla rehabilitace zrušena. Zlomky jeho memoárových prací, všímající si i působení v diplomacii, byly později publikovány ve sborníku Prózy – listy z vězení – pozdravy přátel (1996).

 

Lit.: J. RAMBOUSEK, „Nechci být básníkem nasnadě…“, in: J. PALIVEC, Básně – eseje – překlady. Praha 1993; TÝŽ (ed.), Prózy – listy z vězení – pozdravy přátel. Praha 1996.   

 

Jindřich DEJMEK, Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 182